„Nemám kde olympiádu sledovat, televizní anténa tu ve stánku nefunguje. Zkoušíme kdeco, na co bych olympijské hry chytla. Včetně připojení na internet. Firmy odmítají dát anténu na střechu stánku, že by ji někdo ukradl. Připojení od mobilních operátorů je pomalé, na to se přenosy sledovat nedají a taky je to drahé. Smutné je, že na tu olympiádu nemůžu zavřít. Bez olympiády bych tu umřela,“ naříká si Radka Patočková.


Ke sledování sportovních pořadů tíhne od dětství. „Mám doma i fotky českých hokejistů z roku 1975, když se stali mistry. To mi bylo nějakých devět let,“ vzpomíná na fandovské začátky. „Od té doby se to se mnou veze – a čím starší – tím hůř,“ říká s úsměvem.


Televizní obrazovku doma mívá rozžhavenou při kdejakých zápasech. „Sleduji, co jde. Jediné, co mi nesedí a co nesleduji, je box a bojové sporty. To pro mne není sport, ale násilí. Taky fotbal mě nebaví. Jinak mě baví všechno, včetně šipek a bowlingu,“ zdůrazňuje. „Smutné je, že na olympiádu nemůžu zavřít. Když to nevyjde, nezbude než v noci nespat a ráno ve čtyři vstávat,“ tvrdí odhodlaně.

EVA BÁRTÍKOVÁ