Městys chce u této příležitosti vydat i publikaci, která by ukazovala Okříšky v minulosti a nyní. O tom, jak by mohly oslavy vypadat i jak se daří historické fotky napodobit mluvil starosta Zdeněk Ryšavý,

Připravujete nějaké oslavy?

Šest set padesát let není zas tak nevýznamné výročí. Za padesát let, až nás budeme mít ještě kulatější výročí nás tu ale už většina nebude. (smích) Takže oslavy připravujeme. Pro tyto akce využíváme termín na začátku září, kdy je u nás pouť. Ta se u nás nikdy moc nedržela a tak se snažíme posledních x let, obnovit nějak tu tradici poutě. Ne tím, že by přijely třeba kolotoče, ale děláme různé jarmarky a podobně. I ty oslavy bychom chtěli v tomto termínu.

Na co se lidé mohou těšit?

Oslavy by mohly být ve spolupráci s firmou Fräenkische, která každý rok pořádá svůj den. Většinou je s koncertem, který je na dost dobré úrovni. Říkali jsme, že letos bychom se na tom mohli podílet společně, protože oni mají prostorovou kapacitu, kterou třeba my u kulturního centra nemáme na takové věci. Udělali bychom třeba společně jeden velký koncert, ten by mohl být týden před oslavami a pak v hlavním týdnu bychom chceme setkání rodáků a kulturní odpoledne, které by bylo s využitím místních skupin a spolků. Určitě by tam byly i dny otevřených dveří a pozvali bychom dechovku. Hlavně chceme pozvat rodáky a ukázat jim, jak se Okříšky během let zase proměnily, protože někteří zde mnoho roků nebyli.

Počítáte s tím, že pokud se situace ohledně koronaviru nezlepší, že by oslavy proběhly v nějakém dejme tomu nouzovém režimu?

Zatím věříme tomu, že někdy okolo prázdnin by mohla být proočkovaná půlka republiky, takže snad to půjde. Kdyby se to nedařilo nebo došlo k nějakým dalším zvratům, směřovali bychom oslavy spíše do dalšího roku. Sice by to nebylo už přímo k výročí, ale například si nedovedu představit, že bychom s dnešními opatřeními pořádali sraz rodáků. To se nedá zrealizovat. Zrovna tak koncerty. Pokud by to bylo s nějakými omezeními, tak pak bychom pokračovali v tom, co už dnes máme, jako je například virtuální muzeum. Samotnou kulturně společenskou část bychom asi přesunuli. Když se mohla přesunout olympiáda, tak proč by se nemohli přesunout oslavy. Ale stále doufáme, že by to mohlo klapnout.

K výročí plánujete také vydání dvou knih, jedna bude skrze fotografie srovnávat Okříšky dříve a nyní. Při nových fotografiích se snažíte co nejvíce napodobit původní fotografii, je u některých předloh těžké rozpoznat, která místa na nich jsou vyobrazená?

Většinu míst poznáme. Ale když je to nějaký detail, kde je třeba jen pět, šest domů, tak nám chvíli trvá, než přijdeme na to, která ulice to je. Ale dá se to. Někdy je složitější právě najít místo, odkud to bylo původně focené. Například když jsme dělali fotky od Jihlavy, tak opravdu najít to místo aby to bylo co nejpřesnější bylo těžké. Protože i krajina se během let změnila, za první republiky byly pole jinak, nebyly tam lány jako dnes. Zmizely i další prvky, z budov třeba cihelna. Někdy to hledáme složitěji, ale daří se nám.

Fotíte i v různých ročních obdobích?

Ano, dělali jsme některé zimní snímky. Většina těch starých snímků je focených v létě, ale my jsme nechtěli aby byly všechny „stejné“, proto jsme jich pár udělali v zimě. Pak budeme fotit na jaře, až to všechno vykvete a bude to krásné a porovnáme, který snímek bude hezčí. Chceme, aby to bylo pestré. Je ale pravda, že u Okříšek jsou hodně velké rozdíly. Na starých fotkách vidíte tržiště, kde bylo pár domů, dnes je tam dům na domě. A to vznikalo právě v meziválečném období. Máme i fotky, na kterých je i stará pila a cihelna, které dnes už také neexistují a třeba část Nové Petrovice na starých fotografiích téměř není, u školy, kde jsou dnes bytové domy, bylo dříve obrovské. Je to zajímavé a jde vidět rozdíl za těch sto až sto dvacet let.

Chybí Vám ještě nějaké lokality, co se týče historických fotek?

Ano, u většiny pohlednic nebo fotek je totiž motivem kostel nebo zámek. Máme i nějaké fotky od rybníka nebo z druhé strany pohledy na Okříšky od Jihlavy a nádraží. Ale jsou místa, jako třeba ty Nové Petrovice nebo Skalka, kterých moc na historických fotkách nemáme. Stále hledáme, abychom měli pestrou sbírku. Obrátili jsme se i na veřejnost, zda by nám poskytli fotky z jejich soukromých archivů, kde mají třeba vyfocený dům nebo ulici, abychom pokryli vše.

A hlásí se Vám lidé?

Chodí a pomalu se nám scházejí i další snímky. Někteří nosí různé dokumenty, už jsme tu měli tovaryšské knížky, vysvědčení, výuční listy nebo potravinové lístky. Jsou to zajímavosti, které můžeme do knihy doplnit, aby se některé fotky neopakovaly pořád dokola. Jsme rádi, že se tyto věci dokumentují a neztratí se.

Co podle Vás nejvíce pomohlo rozmachu Okříšek?

Jednoznačně železnice. Okříšky ještě někdy v půlce 19. století měly zhruba pět set obyvatel, což bylo srovnatelné s Přibyslavicemi nebo i Petrovicemi. Byla to jedna z obcí, navíc většina těch okolních byla historicky významnější. Okříšky se pak rozrostly díky železnici, která tady vznikla. Nejprve zde byla zastávka na trase Vídeň – Německý Brod – Kolín a poté se na ni připojila i železnice z Brna. Tím, že se staly železniční křižovatkou, tak začaly obrovsky růst. Okříšky měly ke konci 19. století okolo 900 obyvatel a mezi válkami až 1400 lidí a po válce to začalo narůstat. Takže u nás pomohla naprosto jednoznačně pomohla železnice.