John byl v Záporoží naposledy před asi osmi lety jako člen týmu WANO. „Tato organizace sdružuje všechny provozovatele jaderných elektráren po celém světě. Jejím cílem je vyměňovat si informace o způsobu provozování elektráren. A jedním z programů WANO jsou i partnerské prověrky, kdy tým asi patnácti lidí prověřuje danou elektrárnu,“ vysvětluje odborník na jadernou energii.

Odolá i pádu dopravního letadla

Laikovi, který zná Dukovany nebo Temelín jen z vnějšku, by při pohledu na Záporoží něco chybělo. „Narozdíl od našich jaderných elektráren nemá chladicí věže. Záporožská elektrárna totiž stojí přímo na břehu Kachovské přehrady postavené na Dněpru. Chlazení je tedy průtočné, podobně jako třeba u elektrárny Paks v Maďarsku, která k chlazení používá průtok Dunaje,“ popisuje John s tím, že technicky má záporožská elektrárna blíž k Temelínu než k Dukovanům. „Její jaderné bloky jsou s Temelínem srovnatelné, jen jich je třikrát víc. Záporoží je svým výkonem nejen největší jaderná elektrárna na Ukrajině, ale i v celé Evropě, a má celkem šest bloků, každý o výkonu tisíc megawatt,“ dodává.

Dukovanské bloky chrání hermetická zóna, kdežto bloky Temelína a Záporoží mají takzvané kontejnmenty. Jsou to technicky odlišné způsoby ochrany, byť jejich princip je stejný – měly by vydržet i pád dopravního letadla.

Petr Škarabela, Václav Bartoš a Walther Smeitink-Mühlbacher
Tři kamarádi z Třebíče: Vietnamci rozdávali věci zadarmo, Belgičan šel do války

Podle Johna tedy není pravděpodobné, že by nějaká raketa, kterými Rusové ostřelovali elektrárnu v Záporoží, dokázala tuto ochranu probít. A to i kdyby dopadla přímo na kontejnment. „Konvenční zbraní by to šlo těžko. Já přesně nevím, co se tam dělo, ale ve zprávách jsem slyšel, že Rusi ostřelovali budovu tréninkového a výcvikového střediska. Ta je vzdálená asi půl kilometru od jaderných bloků. Je to tedy obdobné, jako kdyby se v Dukovanech trefili do informačního centra, které je přístupné veřejnosti,“ připodobňuje John a vzpomíná na chvíle, kdy záporožské výcvikové středisko navštívil osobně. „Jeho budova má asi pět pater. Byl jsem tam nedlouho poté, co v ní výcvikové centrum otevřeli. Technici se tam učí například údržbu reaktoru na neaktivním vzorku zařízení.“

Dukovanský reaktor chráněný ze všech stran

Srovnáme-li rozložení budov Temelína, Záporoží a Jaderné elektrárny Dukovany, pak právě v případě Dukovan vidí Aleš John jednu velkou výhodu. „Na rozdíl od Temelína nebo Záporoží je dukovanský reaktor chráněný ze všech stran různými budovami. Jedete-li kolem elektrárny z kterékoli strany, budovu reaktoru prostě neuvidíte. Z jedné strany ji chrání strojovna, na druhé straně stojí administrativní budova. Ze třetí strany je to barbotážní věž a ze čtvrté strany jsou další bloky,“ říká odborník na jádro.

Ilustrační foto
Opilec na Jemnicku napadal ženu, putoval na záchytku

Ačkoli během ostřelování k úniku radiace nedošlo, útok na jadernou elektrárnu Alešem Johnem otřásl. „Lidstvo má nějaká pravidla, k nimž se přes Organizaci spojených národů zavazuje. A tato pravidla nebyla v případě napadení jaderné elektrárny v Záporoží dodržena. Je naprosto zakázané útočit na provozovaná jaderná zařízení,“ kroutí hlavou nad jednáním, kterého se ruská armáda v Záporoží dopustila.

Kdo je Ing. Aleš John, MBA

Podílel se na výstavbě a spouštění JE Dukovany, v roce 1998 se stal jejím ředitelem. Od roku 2003 byl ve skupině ČEZ na pozici ředitel sekce Organizace a řízení Úseku jaderných elektráren a od roku 2004 do roku 2008 zástupce ředitele Divize výroba ČEZ. Od roku 2008 do roku 2013 byl generálním ředitelem a předsedou představenstva ve společnosti Ústavu jaderného výzkumu Řež.

Nyní se věnuje nezávislému poradenství v oboru jaderné energetiky a je předsedou Občanské bezpečnostní komise JE Dukovany.