Hned ráno po převzetí směny se rozdají úkoly. Každý musí vědět, kde je v případě zásahu jeho místo. Poté v rámci dopoledního zaměstnání čeká na někoho školení, nezbytné papírování či na techniky údržba a příprava všech přístrojů a nástrojů. V momentě, kdy je náčiní zapotřebí, musí být v perfektním stavu. Ať už se jedná o motorovou pilu, dýchací přístroj, svítilnu, akumulátor ve voze či nástroj na odblokování nevystřelených airbagů.
„Všichni navíc denně stráví nejméně dvě hodiny v posilovně,“ říká Václav Hnízdil, velitel čety hasičů na centrální stanici v Třebíči. Na každého člena sboru čekají vždy jednou za rok náročné fyzické testy. Plnění úkolů během čtyřiadvacetihodinové směny přerušují jen přestávky na jídlo. Od půlnoci potom začíná noční pohotovost, na jejímž konci dochází znovu k předání pracoviště a techniky další směně.
„Jakmile se rozsvítí poplachová světla, do dvou minut musíme vyjet,“ popisuje připravenost svých mužů Hnízdil.
Kam a proč jet, zjistí z takzvaného výjezdového lístku od operačního důstojníka. Ať už se do garáže hasiči dostanou dveřmi nebo sjedou z patra po tyči, čeká je bleskové oblékání zásahového obleku, který se skládá z kalhot, kabátu, bot, přilby a opasku. Další potřebné věci už zvládají za jízdy. Zajímavostí je například dýchací přístroj zabudovaný přímo v sedadle auta. Stačí si ho za jízdy jen připnout a z vozu již vyjít s ním.
Na místě už vše záleží podle charakteru zásahu. Požáry rozhodně nejsou tím nejčastějším, proč musí hasiči vyjíždět. „Většinu tvoří různá technická výpomoc, počínaje srážením rampouchů ze střech až po pročištění ucpané kanalizace a dopravní nehody,“ dodal Hnízdil.
