Nebylo proto zvláštností, když takovou plně naloženu houkající sanitku předjel ve stoupání místní teenager na svém Pionýru. Zoufalé volání posádek sanitek bylo vyslyšeno až teprve v polovině osmdesátých let. V letech 1985 až 1988 (některé zdroje hovoří už o roce 1984) k nám bylo dovezeno 200 sovětských sanitních vozů Latvija RAF 22031. A byla to doslova bomba! Nové prostorné a rychlé ruské sanitky sloužily výhradně jako vozy rychlé záchranné služby. Dosavadní řidiči a posádky „dvánáctsettrojek" byli v Latvii doslova jako v jiném světě! Latvije měly například interiér vybavený mnoha přídavnými svítilnami a speciálním ventilačním zařízením. Novinou byl i pracovní světlomet osvětlující prostor za sanitkou či hledací světlomet vepředu na střeše, kde byla kromě majáku také přídavná dálková světla.

Kromě již zmíněného velkorysého vnitřního prostoru (oproti Š 1203) byl výhodou i silnější motor o obsahu 2,5 litrů a pohodlné pérování celé sanitky. Doslova luxusem byly i tři dovezené sanitky se zvýšenou střechou upravené finskou firmou Tamro.

Havárie u Výčap

Sanitní Latvije samozřejmě sloužily také v Třebíči. Dle sdělení pamětníků jedna z nich prodělala nepříjemnou havárii při výjezdu k dopravní nehodě, kdy u Výčap skončila svoji jízdu v příkopě. Interiér byl prý tehdy celý od krve, naštěstí pocházející jen z lahví pro transfuze…

Latvija RAF 2203 se začala vyrábět v roce 1976. Pohonnou jednotku spolu s nápravami vozu propůjčila Volha GAZ 24. Inženýři pouze vzhledem k větší váze mikrobusu přidali vzadu pár listů listových per a vpředu vyměnili vinuté pružiny za silnější z Čajky GAZ 13. Latvija se vyráběla převážně jako mikrobus, i když se časem objevilo množství dalších modifikací. Vozidla v úpravě pro taxislužbu nesla označení 22032 a kromě zadních podélných lavic měla pod kapotou slabší verzi motoru schopnou spalovat levnější nízkooktanový benzín. Naproti tomu sanitky, označované 22031, a vozy určené pro hasiče a dopravní službu sovětské milice měly výkonnější motory.

Vzhledem k tomu, že k nám do tehdejšího Československa nebylo těchto automobilů dovezeno mnoho, některé zdroje hovoří mimo jiné také o 40 až 70 civilních mikrobusech, není vůbec jednoduché na Latvii RAF narazit. Mezi veteránisty se hovoří o pouze několika provozuschopných kusech, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A právě jeden takový jezdí zde u nás na Třebíčsku. Vlastní ho Rudolf Hobza a spolu se svým kamarádem ho zakoupil v roce 1996 s najetými 60 tisíci kilometry od OÚNZ (Okresní ústav národního zdraví) Praha. Plně vybavený vůz musel být tehdy zbaven sanitního příslušenství, aby prošel STK pro civilní sektor.

Z Latvije se postupem času stal prvotřídní a také plně vybavený vůz, který do dnešních dnů slouží při rybářských výpravách po celé republice. V roce 2006 se Rudolf Hobza stal jediným majitelem tohoto rybářského speciálu, když od svého kamaráda odkoupil jeho polovinu auta výměnou za svoji cirkulárku. Latvii, která je dnes ve vojenské khaki barvě, zdobí přední ochranný rám s přídavnými světly, vnitřní vybavení je hodné obytného přívěsu, příjemnější řízení poskytuje volant z Volva a pohodlnější sedačky. V motoru našel své místo úspornější karburátor ze Škodovky. Kdo mohl tenkrát tušit, že kdysi populární sanitky budou u nás jednou takovou vzácností? Nicméně i takto zachovalý kousek, který není v ukázkově originálním stavu, si určitě zaslouží naši pozornost.

Na závěr můžeme dodat, že v roce 1988 vznikla modernizovaná Latvije nesoucí označení RAF 22038. Novinkou bylo zvýšení výkonu motoru na celých sto koní, větší plastová přední maska a modernější interiér. Sanitky se vyráběly ve dvou verzích, první se základní výškou a druhá speciálně vybavená se zvýšenou nástavbou. Latvia RAF se vyráběla až do roku 1997.

JAN KOTLÍK