A nutno říci, že velice populárním. Impala ročníku 1959 patří k tomu nejúchvatnějšímu, co kdy bylo z plechu vyrobeno. Její horizontální „racčí" křídla na zádi doplněná koncovými svítilnami ve tvaru ďábelských očí dodnes budí velikou pozornost.

Druhá generace Impaly se vyráběla v letech 1961 až 1964. Její tvary zhranatěly a na zádi se objevila šestice kulatých světel. To už Impala patřila mezi vyhledávané automobily. Jednak pro svoji krásnou a prostornou karoserii, ale také pro možnost zvolit si v široké škále nabídky i motor Turbo Thurst V8 o obsahu 6,7 litrů, se kterým byla jízda opravdovým zážitkem pro fajnšmekry. V roce 1965 přišla třetí generace. Získala o trochu uhlazenější tvary a možnost volby ještě silnějších motorů. Maximem byl tentokrát osmiválec Turbo Jet s obsahem rovných sedm litrů! V šedesátých letech brázdilo americké silnice mnoho těchto afrických antilop a nemálo se jich prodalo i v Evropě nebo v Austrálii.

Antilopa v Třebíči

A jedna z těchto Impal třetí generace jezdí i u nás v Třebíči. Je majetkem jednoho z členů klubu Free Riders a doputovala k nám ze sousedního Polska. Přes svůj žalostný technický stav se však podařilo ji zachránit. Třebíčská Impala byla vyrobena v roce 1967 a pod kapotou byl původně osvědčený motor Turbo Fire V8 o obsahu pět litrů. Hnacímu agregátu byla při opravě věnována největší pozornost. Celý motor byl zrestaurován a převrtán na obsah 5,7 litrů. Mimo jiné dostal také např. laděné výfukové svody nebo chromovaná víka ventilů a kryt vzduchového filtru. Původní automatická převodovka uvolnila místo pro novou a specielně dodanou čtyřstupňovou manuální převodovku. Co se týká exteriéru a interiéru, Impala byla za pomocí minimálních nákladů uvedena do stylu módního trendu zvaného Rockabilly.

Představitele a vyznavače tohoto stylu snadno poznáte. Nosí oblečení, doplňky i účesy z 50. let minulého století. Poslouchají jednu z mnoha rockabilly kapel, které hrají rovněž ve stylu zmíněných „padesátek". A především jezdí starými zdánlivě neudržovanými amerikami nebo i jinými vozy, které připomínají onu sladkou rock"n"rollovou éru. A nyní si pojďme vysvětlit onen termín „zdánlivě neudržované auto". Takové správné rockabilly auto má v drtivé většině černou matnou barvu, v nejlepším případě nanesenou štětcem. Karoserii zdobí pouze zbytky chromovaných součástí, výhodou je, pokud jsou ještě patřičně „olezlé" zubem času.

Na nějaký ten šrám nebo promáčklý blatník se také nehledí a bere se jako plus. Výjimkou nejsou registrační značky připevněné drátem nebo řetězem. Interiér musí být opět ve stejném duchu. Chybějící části čalounění jsou vítány, jako doplňky jsou povoleny různé deky a koberečky například v jamajských barvách. Co je ale důležité, aby se pod tímto omšelým vzhledem ukrývala bezvadná technika ve špičkovém stavu. Silné motory, speciální podvozky nebo alespoň špičkově zrestaurované původní mechanické díly okořeněné nějakým tím chrómem nebo barvou. Tak už je vám to jasné?

JAN KOTLÍK