Dominanta holandského typu se navíc brzy otevře veřejnosti. Vznikne zde malé muzeum, které bude provozovat Městské kulturní středisko v Třebíči. „Uvnitř připravujeme v souladu s projektem dvě expozice. V přízemí připomeneme původní účel mlýna, kdy se v něm mlelo tříslo pro koželužské účely. Dále představíme návštěvníkům historii obuvnické a koželužské výroby firmy Budischowských,“ představila ředitelka městského kulturního střediska Jaromíra Hanáčková.

Nejen mlýn ale i ubytovna

O tom, že mlýn má za sebou zajímavou historii svědčí i jeho různorodé využití. Kromě zapojení do koželužské výroby totiž v minulosti sloužil také k bydlení. I tuto etapu malé muzeum připomene. „V patře plánujeme expozici, která představí sociální bydlení, které zde v minulosti bylo. Obě expozice se otevřou pro veřejnost v roce 2021,“ doplnila Hanáčková.

Svoje uplatnění bude mít i druhé patro mlýna. „Vznikne tam zázemí pro zaměstnance, tedy malá kancelář a skladovací prostory. Bude zde také elektromotor k ovládání lopatek mlýna,“ prozradila mluvčí třebíčské radnice Irini Martakidisová.

Tento týden vystavuje muzejní výdejní okýnko obrazy od třebíčského rodáka Vlastimila Tomana.
Kulturní výdejní okýnko. Třebíčské muzeum místo piva nabízí regionální malíře

Všechny práce by měly být hotové v původním termínu, tedy do konce listopadu. Město si přesto nechalo otevřená zadní vrátka. „Koncový termín jsme posunuli zhruba o čtrnáct dní, ale to je spíše pro jistotu. Chceme totiž mlýn převzít bez nedodělků a proto jsme se rozhodli pro ten posun. Realizace bude s největší pravděpodobností v řádném termínu, takže to je opravdu pouze pro jistotu,“ ubezpečil starosta města Třebíč Pavel Pacal.

Návrat větrného mlýna v celé své kráse odstartovala výměna střechy před třemi lety. „Na jaře letošního roku pak začaly práce na budově, které znamenaly obnovu vnitřních i vnějších omítek, repasi dřevěných a kovových prvků a nejvíce viditelnou změnou je umístění dřevěných perutí neboli lopatek, které pohání elektromotor. Součástí rekonstrukce byla také přeložka vzdušného vedení kabelů elektřiny do země,“ vyjmenovala Martakidisová.

Větrný mlýn na Kanciborku byl postaven v roce 1836 pro potřeby Budischowakého závodů, mlela se v něm smrková a borová kůra na takzvané tříslo, které sloužilo koželuhům k čištění kůží. Později pak sloužila budova mlýna pro potřeby sociálního bydlení.