Nyní si ale nedovede představit, že by dělal něco jiného. Práce je jeho vášní a zákazníci to zaručeně poznají na chuti jeho zmrzlin.

Zmrzlinářství má u nich v rodině dlouholetou tradici. „Můj dědeček v roce 1950 založil zmrzlinárnu v Makedonii, kde jsme bydleli. Inspirovaly ho cesty do Itálie, kde byla zmrzlina na každém rohu,“ vypráví Saliji. I jeho otec s výrobou zmrzliny pokračoval. „Jako kluk jsem zmrzlinář být nechtěl. Když jsem viděl, že je tatínek celé léto od rána do večera v práci, chtěl jsem to jinak,“ vzpomíná zmrzlinář. Nakonec ho ale výroba zmrzlin okouzlila natolik, že se tím už mnoho let živí.

Zmrzlinářem byl i jeho druhý dědeček, který měl svou prodejnu v Chorvatsku. I ta stále funguje. Cestu k zmrzlinářskému řemeslu si našel díky tomu, že se v takovém prostředí pohyboval od dětství. „Svou první zmrzlinu jsem udělal, když mi bylo třináct let. Od dětství jsem s výrobou hodně pomáhal, jezdil s vozíkem po pláži a zmrzlinu nabízel turistům,“ usmívá se Saliji.

V Telči zmrzlinárnu otevřel v roce 2011. Jeho tatínek dva roky před tím založil podobnou prodejnu v Jindřichově Hradci. Začátky nebyly vůbec jednoduché. „První tři roky zmrzlina nešla tolik na odbyt. Čtvrté léto jsme se rozhodli dát prodejně poslední šanci. Buď se zmrzlina začne prodávat, nebo zavřeme,“ vzpomíná na své začátky v Telči.

A právě během čtvrtého roku začal být o zmrzlinu velký zájem.

Vyhlášená zmrzlina v centru Telče Gelato Amore. | Video: Deník/Sára Szczyrbová

Zvyknout si zmrzlinář musel i na jiný řád. „V Makedonii máme zmrzlinu otevřenou až do půlnoci,“ vysvětluje. Poprvé si odlišnost kultur uvědomil ve zmrzlinárně u otce v Jindřichově Hradci. „Tatínek v šest hodin večer řekl, že zavřeme. Nechápal jsem to. Tak jsem zůstal v prodejně do půlnoci. Myslel jsem, že lidé večer budou chodit stejně jako v Makedonii. Nikdo ale po šesté hodině nepřišel,“ směje se Saliji při vzpomínkách. I jazyková bariéra byla ze začátku velká. Učil se jazyk pomocí novin, televize a rozpravy s místními. Nyní však bez problému zvládne hodinový rozhovor.

Saliji vypráví svůj příběh, když v tom se od vedlejšího stolu zvedají hosté, kteří zmrzlinárnu Gelato Amore, kdysi zvanou Gelato Jadran, navštěvují pravidelně. „Zmrzlina je nejlepší, jakou jsme kdy jedli. Obsluha je vždycky milá a pana majitele všichni milují. Když přijdeme z práce domů a máme chuť na kafe a zmrzlinu, jedeme vždy jedině sem. A to bydlíme skoro u Jihlavy,“ usmívá se spokojeně Sylva Neckářová, která s rodinou do Telče vyrazila.

Ihned poté, co se návštěvníci s majitelem rozloučí, vyvstává otázka, která stojí za prestiží jeho podniku. Jak vyrobit kvalitní zmrzlinu? Pro některé podnikatele tabu. Neradi by prozradili klíč ke svému úspěchu. Saliji se však srdečně usměje. „Hlavně vás musí ta práce bavit, to je klíčem,“ rozzáří se. „Zmrzlinu je nutné vyrábět z kvalitních surovin, což souvisí i s tím, že majitelé nesmí být škrti. A hlavně je důležité prvně koukat na kvalitu, úsluhu a cenu. Vyrábět zmrzlinu pouze kvůli zisku nejde,“ vysvětluje.

Základní surovinou kvalitní zmrzliny je cukr, mléko a smetana. Podle příchuti se pak odvíjí další postup. Nejtěžší je pro zmrzlináře na výrobu pistáciová zmrzlina. „Výroba trvá dlouho. Kupujeme pistácie z Itálie, ty pak pečeme, sami z toho děláme pesto. Musí se to vychytat,“ říká Saliji. Stejně tak i výroba sorbetů je náročná. „Je potřeba vybrat co nejkvalitnější ovoce, očistit ho a tak dále. Ale spíš je to náročné na čas. Ta výroba mě baví,“ dodává.

Jako zmrzlinář, který poznal mnoho zmrzlináren v Itálii, Chorvatsku i Makedonii, ví, že receptura se musí přizpůsobit dané zemi. „V každé zemi mají zákazníci rádi jinak sladkou zmrzlinu. Mezi Čechy je oblíbená spíš méně sladká, ale s výraznou chutí,“ překvapuje svým prohlášením zmrzlinář. V Maďarsku a na Balkáně mají lidé radši mnohem sladší zmrzlinu. „Zároveň je důležité recepturu přizpůsobit počasí. Jinak bude vypadat recept na zmrzlinu v zemi, kde je dvacet stupňů, jinak v prostředí, kde je o deset stupňů více. Musí se to uzpůsobit tomu, aby byla zmrzlina v dané teplotě stále krémová a rychle se neroztekla,“ dodává.

Saliji vyrábí se svou ženou zmrzlinu každý den. V nabídce mají dvacet různých příchutí. Na své si přijdou jak milovníci klasických chutí, tak ti, co rádi experimentují. „Mezi nejprodávanější zmrzliny určitě patří jogurt, belgická čokoláda, citron a jahoda,“ doplňuje zaměstnankyně a pravá ruka zmrzlináře Aneta Škardová. „Ze speciálních jsme prodávali zmrzlinu s příchutí marlenky, levandule nebo třeba slaného preclíku. Na tu si lidé zatím úplně nezvykli, ale byla moc dobrá,“ říká s úsměvem.

Jelikož jsou Češi národem, který má nejraději točenou zmrzlinu, otevřel Saliji před čtrnácti dny v Telči také prodejnu s točenou zmrzlinou. „Točenou zmrzlinu neděláme z prášku, ale z čerstvých surovin podobně jako kopečkovou. Kopečková zmrzlina je ale vždycky kvalitnější než točená. V té totiž nikdy nenajdete kousky ovoce, nebo oříšků. Chuť tak není tolik výrazná,“ sděluje Saliji.

Stejně to vnímá i Škardová. „Když jsem dostala na srovnání kopečkovou pistáciovou zmrzlinu a točenou, byl ten rozdíl v chuti poznat. Kopečková je mnohem lepší,“ dodává Škardová. Stejně oblíbená je dle jejích slov točená zmrzlina pouze v Polsku. Jinde lidé preferují hlavně kopečkovou.

I když už se chýlí k večeru, ve zmrzlinářství Gelato Amore je stále rušno. Návštěvníci si rádi počkají. I po tak dlouhém dni se Saliji usmívá a povídá si s návštěvníky. Stejně tak obsluha, která už dávno ví, jak správně zmrzlinu naservírovat. Kopečky jsou tak mnohem větší, než bývá zvykem. „Neděláme malé kopečky, proč bychom měli zákazníkovi dát méně, než si zaplatí? Záleží nám hlavně na tom, aby byli lidé spokojení. To nám dělá největší radost,“ uzavírá svůj příběh zmrzlinář Saliji.