Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Občas na vás vytáhnou kvér, ale jinak pohoda

Třebíč /ROZHOVOR/ - Oficiální turistické příručky hovoří o Peru jako o třetím největším a jednom z nejchudších států Jižní Ameriky, který leží u Pacifiku. Má pouště, lesy i vysoké hory. Před staletími to bylo centrum říše Inků, upomínky na ně jsou tu na každém rohu a jejich potomci dnes tvoří polovinu zdejší populace.

18.10.2011 2
SDÍLEJ:

Fotka, tak jak ji život v Peru přinesl. Máma s dětmi na tržišti.Foto: archiv Jan Tůma

Jenda „Drbna“ Tůma, původně Třebíčák, nyní student architektury v Praze, strávil na přelomu let 2009 a 2010 půl roku na studiích v peruánském hlavním městě Lima. O obyvatelích peruánských horských vesnic a pralesů říká: „Závidím jim jejich schopnost žít v rovnováze s okolním prostředím a z toho vyplývající nezávislost na systému.“

Co se vám teď po čase vybaví jako první, když se řekne Peru?

Barevná země plná rozdílů. Mocná příroda v měřítku, které v Evropě nenajdete. Jiný úhel pohledu na život, kterým se potom můžete podívat na prostředí, ve kterém žijte. Myslím, že po návratu jsem se naučil vážit si věcí, které jsem předtím považoval za samozřejmé.

Jak jste se vlastně do Peru dostal?

Víceméně náhodou. Chtěl jsem na nějaký čas utéct z Evropy a spousta drobných náhod zařídila, že to bylo zrovna Peru. Odjel jsem tam na stáž v rámci fakultní dohody mezi ČVUT a Pontifica Universidad Católica del Perú.

Strávil jste tam půl roku, za tu dobu člověk pozná víc, než jen pár turistických atrakcí. Ať chceme, či ne, každá země má něco jako svou národní povahu. Co „sedí“ na Peruánce? Jací jsou?

Jsou malí, všude jsem vyčuhoval. Taky jsem asi čekal temperamentnější povahy, realita je o dost víc šedá. Nejde si nevšimnout velkých sociálních rozdílů a toho, že s rostoucí globalizací místní podobně jako všude jinde opouštějí své kořeny a tradice.

Jaké je hlavní město Lima?

Lima, to je kapitola sama pro sebe. Vzhledem k jejímu umístění, počtu lidí a absenci jiné než automobilové dopravy se stává velkým producentem smogu. Ten většinu roku zakrývá nebe, takže obloha je stále šedá, pouze odstín se den ode dne liší. Poprvé jsem viděl slunce z našeho domu nedaleko centra až asi tři týdny po příjezdu.

Co zločinnost v Limě?

Záleží na čtvrti. Barrios pobres na okraji města jsou tím vyhlášené. Pravda, občas na někoho vytáhnou kvér i na ulici blíž centra, pár známých tuto situaci zažilo, ale to je takový jihoamerický standard, myslím. Pokud se člověk řídí zdravým rozumem a dává si pozor, většinou není problém. Místní si taky libují, jak se situace uklidnila oproti minulým letům. Věřím jim a nestěžuju si.

Jak jste se domlouval? Uměl jste španělsky, nebo jste honem přelouskal nějaký knižní rychlokurz ve stylu až tam budu, za chvíli to půjde samo?

Chtěl jsem se učit před odjezdem, ale bylo to docela hektické období, takže když jsem odjížděl, byl jsem na začátku učebnice pro začátečníky. První týdny byly docela krušné, ale vzhledem k tomu, že jsem studoval ve španělštině, tak to nějak jít muselo a nakonec i šlo. Stačí poměrně krátká doba, aby člověk začal v cizím jazyce mluvit, psát a nakonec i myslet.

Studovat architekturu v Praze a v peruánské Limě patrně musí být rozdíl…

V Limě jsem studoval architekturu napůl s fotografií, takže to byl pro mě spíš oddech od práce. Všeobecně je v Peru cítit velký respekt z evropských architektů a koneckonců rozdíl je i znát. Navíc je to seismicky aktivní země. To dost ovlivňuje podobu staveb a konstrukce se tím omezují výhradně na beton, což je docela nuda.

Kdo byli vaši spolužáci byla to mezinárodní parta, nebo jste byl jediný z ciziny?

V atelieru jsem byl se spolužačkou z fakulty architektury v Praze, zbytek byli Peruánci. „Mezinárodní parta“ se odehrávala pouze v domě, kde jsem bydlel spolu s dalšími asi patnácti studenty ze všech koutů světa. S některými z nich jsme v průběhu půl roku procestovali velký kus Peru a Bolívie.

Odnesl jste si nějaký zajímavý kontakt?

Pan domácí - vlastník našeho domu - kandiduje na guvernéra jednoho z významných regionů. Nechám se překvapit, jak dopadnou volby a třeba se z něj vyklube moudrý a prozíravý politik, které tato země opravdu potřebuje.

Při studiu jste stihl zemi procestovat. Zmiňte zajímavé lokality, kam byste doporučil každému se podívat?

Myslím, že smysl má hlavně turisty a průvodci opomíjený sever a centrální Peru. Je tam vše, co lze obdivovat ve známější jižní části, ale ještě ne tolik poznamenané masovým turismem. Kdybych chtěl vyjmenovávat konkrétní místa, byl by to opravdu dlouhý seznam. Smysl člověk pochopí až na místě, kdy během pár dní projde tropickým deštným lesem Amazonie, vysokohorskou džunglí, přes šestitisícové pohoří Cordillera Blanca až na poušť, která končí v Pacifiku. Navíc pro mě byla většina těchto prostředí zcela nových, takže jsem vlastně za celou dobu nevyšel z údivu.

Nejvyšší horou Peru je Huascarán, který měří bezmála sedm tisíc metrů. Zkusil jste některou místní horu zdolat?

Jako vždycky jsem odjel nepřipravený, takže jsem po příjezdu do Peru zjistil, že sezona končí v místních horách už v říjnu. Měl jsem málo času, a tak jsem vyrazil sám do Huarazu města na úpatí Cordillery Blancy. Odtud jsem během pár dní podnikal aklimatizační túry do výšek okolo 4 700 nad mořem. Pak jsem našel chlapíka, co o sobě tvrdil, že sice nemá licenci průvodce, ale lezecký materiál měl. Za pár solů jsme domluvili horu Yanapaccha (5 640 m.n.m) nedaleko sedmitisícového masivu Huascaranu. Jedná se o menší, ale technicky ne úplně snadný kopec s množstvím ledovcových trhlin. Při výstupu do base campu sněžilo, ale další den na vrcholu bylo krásně.

Projel jste se po známé železnici z Limy do města La Oroya, která překonává výšku skoro pět tisíc metrů?

„Známá železnice“ byla tou dobou v rekonstrukci. Přes La Oroyu jsem ale projížděl autobusem na cestě z Huancaya v centrálním Peru. Musím říct, že je to impozantní dílo. Během necelých dvou set kilometrů se železnice dostane z La Oroyi v pěti tisíci metrech na úroveň Pacifiku v Limě.

Jak se vlastně cestovatel pohybuje po státě, kde jsou buď vysoké hory, nebo hluboké lesy?

K tomu je třeba přičíst velké vzdálenosti, což činí z cestování po Peru nekonečná martyria v autobusech, jelikož železnice tady, až na drobné výjimky, vůbec nefunguje. Do některých míst se dokonce ani autobus nedostane. Jedná se hlavně o oblast Amazonie, kde je alternativou k silnicím říční doprava. Cestování lodí se vyznačuje tím, že po nalodění se ocitnete v prostoru, který sdílíte s asi stovkou Peruánců. Pověsíte hamaku (houpací síť) a ta se na příštích několik dní stane vaším domovem. Tento způsob dopravy mi přišel nejpohodlnější, takže jsem si čas plavby opravdu užíval.

Jaké má Peru klima?

Velice rozmanité. V této zemi se vyskytují snad kromě tundry a tajgy všechny biotopy, od vysokých hor po tropické pralesy. Roční období jsou v podstatě dvě zima a léto. V horách a vyšších polohách je období dešťů mezi říjnem a březnem. Na pobřeží je to naopak.

Je tam nějaký druh brouků nebo živočichů, na které je dobré dávat si pozor?

Je potřeba především překonat v sobě klamné vize, že většina člověku nebezpečných zvířat nemá na práci nic jiného než kousat a požírat lidi. Zvířata v přírodě jsou plachá, tím myslím i ta slizká a nebezpečná. A jejich výskyt se váže pouze na určitá místa. Po prvním koupání v hnědé vodě Amazonky opadnou zábrany a člověk pak vleze kamkoli a celkově si pobyt mezi „havětí“ mnohem víc užívá.

V Peru se hojně pěstuje koka. Obecně jsou jihoamerické země producenty drog. Setkal jste se s tímhle akcentem v reálu?

Peru s Bolívií jsou v současné době největšími producenty koky na světě, ale místní s tím problém nemají. Spíš naopak. Často jsou totiž narkobaroni jediní, kdo jsou schopní jim dávat práci a peníze, případně stavět vesnice. Od zkorumpované vlády by se většina z nich pomoci nedočkala. Jediný, komu produkce koky, respektive kokainu, vadí, je euroamerická společnost, která by ovšem měla se soudy začít hezky u sebe. Bez poptávky by nebyla potřeba pěstovat.

Jaké očkování je nutné do Peru?

Povinně žlutá zimnice, hepatitida typu A a břišní tyfus. Doporučuje se ještě vzteklina. Pokud by se někdo chystal do oblastí pralesa, tak je dobrá infuze vitamínu B proti komárům. Je rozhodně lepší než brát antimalarika.

Co se v Peru jí? Co vám chutnalo a na co jste rychle raději zapomněl?

Jako všude záleží na místě, kde jíte. Větší města už jsou docela nakažená kulturou rychlého občerstvení, takže kuře v oleji na tisíc způsobů a hamburger jsou pro místní lidi symbolem pokroku, což mi přijde docela smutné. Tradiční jídlo je ale výborné. Oblast od oblasti se to liší - na pobřeží jsou mořské plody a ryby, v horách lamy a syslové (v jazyce místních cuy). V pralese pak sladkovodní ryby a třeba i smažení mouční červi jako zdejší alternativa k chipsům. Mimochodem, chutnali výborně.

Na tomhle výletě jste výrazně zhubl. Čím to?

Střeva Evropana se většinou potřebují seznámit s prostředím, pak si tělo zvykne a člověk může jíst i u Číňana na rohu, aniž by pak strávil celou noc zvracením.

A teď provozní věci. Kolik stála letenka, jídlo, jízdenka na bus či vlak?

Je třeba se připravit na výdaje za očkování okolo pěti tisíc korun, pojištění je taky o něco dražší než do Evropy a zpáteční letenky se dají sehnat za dvacet, třicet tisíc. Na místě samotném záleží nejvíc asi na standardu cestování, na který jste zvyklí od toho se odvíjí zbytek výdajů. Počítejte, že když nebudete mluvit španělsky, většina lidí od taxikářů po trhovce z vás vytáhne mnohem víc peněz, než platí ostatní.

Poradil byste těm, kteří do Peru míří, nějakou osvědčenou vychytávku?

Asi jako u většiny zemí platí, že pokud ovládáte jejich jazyk, lidé se na vás koukají o dost jinak. Jsem zvyklý při cestování vždycky poznávat prostředí skrze obyčejné lidi a jejich běžný život. Toho lze ale dosáhnout jen při delším pobytu a za předpokladu, že se na vás nekoukají jako na gringa, čili západního turistu. Pokud nemáte tolik času, je dobré přinejmenším znát běžné ceny a základní výrazy ve španělštině. Na místě je vždy trocha zdravé nedůvěřivosti. Ne každý, kdo vám říká amigo, je doopravdy kámoš.

Bylo něco, co vás v běžném životě vyloženě zaskočilo? Co mají Peruánci prostě jinak než my?

Peru je hodně různorodá země plná velkých rozdílů. Stejné je to i s obyvatelstvem. Vesnice a města jsou dva různé světy, k tomu je třeba přičíst míru přístupnosti okolního světa a vychází z toho opravdu pestrá směsice. Nejvíc mi imponovali lidé v horských vesnicích nebo pralesních osadách, které ještě úplně nedohnal shon naší civilizace a kteří ještě zcela neztratili vztah k přírodě okolo sebe.

Je něco, co jim zpětně závidíte?

Právě tu schopnost žít v rovnováze s okolním prostředím a z toho vyplývající nezávislost na systému.

JAN DRBNA TŮMA

Narodil se: v roce 1987 v Třebíči

Studuje: kinematická interaktivní architektura, atelier Miloše Floriana, Fakulta architektury ČVUT Praha (kinematický interaktivní to je pojem, který může zahrnovat dům, stejně jako interiér. Je to souhrný výraz pro pohyblivé struktury řízené a vytvářené počítačem)

Pracuje: jako architekt na volné noze, v poslední době spolupráce třeba se Šimonem Cabanem nebo Pražským Quadrienale.

Architektonický sen: scénická/kinematická architektura, která by ho zároveň uživila… takže asi mimo Českou republiku

Koníčky: „Má práce je moje hobby, útěky z města spojené třeba s lezením po skalách, vizual art, grafika …“

Oblíbený film, muzika, knížka: „Filmy většinou přemýšlivé (třeba snímek π, Fontána, Caotica Anna), muzika především britská od labelu Hospitality Records nebo Ninja Tunes. Knížky (krom odborné literatury) se mi v poslední době docela vyhýbají.“

Plány do budoucna: dokončit školu a hledat uplatnění v zemích podporujících progresivní architekturu. „Nakonec bych rád zakotvil někde v poklidné části Středomoří, kde bych spokojeně žil až do smrti…“

Autor: Hana Jakubcová

18.10.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tentokrát však budou hráči Bystřice nad Pernštejnem (v červeném) a Pelhřimova (v černém) bojovat o body do tabulky krajského přeboru. Sobotní tahák 12. kola začíná v 14.30 na bystřickém trávníku.

Exdivizní souboj: Bystřice hostí Pelhřimov

Výstava v Zahrádkářském domě ve Švabinského ulici.
22

OBRAZEM: Zahrádkáři pořádají velkou jubilejní výstavu

Volby ve Vladislavi: I občanský průkaz už jsme po rozpečetění urny našli

Vladislav – V městysi Vladislav za první hodinu parlamentních voleb přišlo volit skoro 10 procent ze 756 oprávněných voličů.

„Volím topku,“ prozradil vězeň a kuchař Mikuláš Horváth

Lesní Jakubov – Dovařil rajskou a plněnou vepřovou kapsu s opečenými bramborami. A pak už padesátiletý Mikuláš Horváth, „služebně“ nejstarší vězeň rapotické věznice, netrpělivě vyhlížel volební komisi, aby mohl do urny vhodit svůj hlasovací lístek.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Hlasování začalo, otevřelo se 1 137 volebních místností

Vysočina – Úderem páteční čtrnácté hodiny, kdy v celé zemi začaly letošní sněmovní volby, se na Vysočině otevřelo 1137 volebních místností. Voliči, kteří do nich přicházejí, mohou odevzdávat své hlasy 419 kandidátům, kteří kandidují na kandidátních listinách 24 volebních stran.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení