„Míst na našem oddělení máme dostatek, a tak jsme si říkali, že když je o nadstandardy tak velký zájem, uděláme další. Máme jich pět a jsou pořád obsazené, dokonce se na ně čeká,“ vyjádřil se primář gynekologicko – porodnického oddělení jihlavské nemocnice Aleš Roztočil. Podle něj dnešní populace není rozhodně chudá a ženy si nadstandard dopřávají. „Tyto služby jsou nad rámec zdravotního pojištění. Stojí 550 korun na den. Ale když si to spočítáte, žena za pobyt v nadstandardu zaplatí to stejné, co manžel za oslavu s kamarády kvůli narození dítěte,“ zasmál se Roztočil. Za získané peníze za nadstandardní služby se snaží pracovníci své oddělení dále zvelebovat. „Takto získané peníze zase vkládáme do vylepšování oddělení. Plánovaná rekonstrukce porodního sálu se vleče, ale to, co si můžeme zajistit z vlastních prostředků, realizujeme,“ nechal se slyšet primář.


Jeho pacientky jsou v elitních pokojích spokojené a chválí si je. Mezi ně patří i maminka Šárka Vlachová Hradiská: „Mám ráda soukromí a ráda si za něj připlatím. Pokoj mi vyhovuje. Péče celého personálu je úžasná.“


Nadstandardní pokoje poskytují maminkám samostatné sociální zařízení, možnost návštěv dvacet čtyři hodin denně a také televizi, rádio a vlastní lednici.


Kamarádky na sále


Nemocnice Jihlava připravuje pro těhotné ženy také předporodní kurzy. Zájemkyně se v několika kurzech seznámí s tím, co to je příprava na porod, vlastní porod a jaké mohou nastat situace. „Když přijde klientka, která vůbec nic neví, je s ní trápení,“ popsal primář Aleš Roztočil.


V jihlavské nemocnici se také rozmáhá trend přítomnost tatínka u porodu. Je to až v sedmdesáti případech porodů ze sta.


„Porodnictví prodělává zejména v sociální oblasti obrovské změny. Před dvaceti lety si těžko někdo dokázal představit otce u porodu, byly to spíš bílé vrány. Teď až sedmdesát procent žen rodí se svým manželem nebo kamarádkou,“ vyjádřil se primář gynekologicko – porodnického oddělení. U porodu byl i manžel Šárky Vlachové Hradiské: „Je dobré, když máte vedle sebe jistotu toho nejbližšího. Ze začátku byl trošku v rozpacích, ale potom se mnou mluvil a byl mi obrovskou psychickou oporou.“