Scházíme kamsi dolů. Pak hluboko ve sklepení Koplova domu v třebíčské židovské čtvrti přicházíme k nenápadným dvoukřídlým dveřím. Průvodce Michael Řídký je otevře a za nimi se objeví zvláštní prostora. Stovky let starý sklep táhnoucí se dále do podzemí. Jenže aby se člověk do podzemí dostal, musí přejít po pevné kovové lávce. Ta se klene přes hlubokou prohlubeň plnou vody. „Je to židovská rituální lázeň mikve. Voda je v ní pořád, nikdy jsem nezažil, že by klesla. Pramen je asi hodně silný,“ uvádí Řídký, který provází turisty po třebíčských památkách.

Přítok vody do mikve je dobře patrný. Voda do ní stéká žlábkem vysekaným do kamenné podlahy, který se táhne přes celou délku podzemí. Přecházíme tedy přes lávku a míříme do neznámých třebíčských hlubin.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Prostor je velmi vlhký, na podlaze jsou louže. Protější stěnu tvoří velká skála. „Celé to sklepení je už pod Blahoslavovou ulicí, vede až k protějšímu domu. Podobných podzemních míst v židovské čtvrti moc není. V dolní ulici Leopolda Pokorného sklepy ani nejsou. Kvůli blízkosti řeky by byly každou chvíli plné vody,“ podotýká Řídký.

Koplův dům v Třebíči, Blahoslavova 97
- Pochází nejméně ze 16. století, čemuž nasvědčují i archeologické nálezy. Ty jsou vystavené ve skříňce v chodbě budovy. První písemná zmínka je ze 17. století, kdy jej prameny zmiňují jako dům Jacoba Kopla. Rekonstruovaný byl v letech 2003 a 2004, dnes v něm sídlí firma Kapucín.
- Voda vytékající z mikve původně proudila otevřeným žlábkem přes celý dům. Při opravách domu byl ale vývod sveden do potrubí, jinak by se v budově držela vlhkost. Voda z mikve nyní odtéká do kanalizace.
- Mikve v Koplově domě není v Třebíči jediná. Další je v hotelu Joseph 1699. Jiná mikve bývala i v židovském obecním domě a určitě i v blízkosti Zadní synagogy, zřejmě u severozápadního rohu.

Jenže voda, která kolem nás teče ve žlábku, není říční. Vyvěrá z podzemí kopce Hrádek. Je tedy pramenitá, což bylo pro dávné obyvatele tohoto domu nesmírně důležité. „Mikve musí být podle židovských tradic naplněná přírodní pramenitou vodou, přičemž její objem má být alespoň 762 litrů. Musí být tedy dost velká k tomu, aby se do ní mohl ponořit dospělý člověk i s hlavou,“ vysvětluje průvodce.

Božena Mikysková na židovském hřbitově v Třebíči, který její rodina správcuje už od roku 1912.
Sto let práce na hřbitově. Rodina z Třebíče si jeho správu předává po generace

Třebíčskou mikve objevili při opravě domu, ale zasypanou. „Její hloubka je nyní asi sedmdesát centimetrů, původně však byla větší. Otázka je, jestli by tedy podmínky pro užívání opravdu splňovala. Ale pan Šťastný z firmy Kapucín, které této dům patří, mi prozradil, že tu prý jednou měl na návštěvě nějaké dvě Američanky a ty do ní vlezly,“ usmívá se Řídký.

Tato příhoda byla spíš ojedinělou, nicméně i Michael Řídký má zajímavé vzpomínky na turisty, které sem zavedl. Mikve je totiž nádrž, kterou využívají hlavně židovské ženy. „Žena se po menstruaci považuje za nečistou a musí se rituálně očistit ponořením do mikve. Dělají to hlavně ortodoxní židovky, ale provázel jsem třeba jednu paní, která ortodoxní nebyla. Říkala, že běžně mikve neužívá, ale před svatbou do ní musela. Jinak by se nemohla vdát,“ vzpomíná průvodce.

Nové kameny zmizelých v Třebíči
VIDEO: Další kameny zmizelých připomínají někdejší židovské obyvatele Třebíče

Samozřejmě na dotek zkoušíme teplotu vody. Nic moc – ti, kteří třebíčskou mikve před staletími užívali, byli asi předchůdci dnešních otužilců. Novodobí židé se ale studené vody bát nemusejí. „Moderní mikve jsou vlastně vykachlíkované bazénky. Voda v nich bývá vyhřívaná. Ale pořád musí být pramenitá, to je základní podmínka,“ dodává Řídký.

Míříme zpět na Blahoslavovu ulici, na denní světlo. Michael Řídký pak jde podél Koplova domu a najednou se zastaví. „Mikve je teď přímo tady pode mnou, tedy pod ulicí. A to sklepení se táhne až po tamtu garáž na druhé straně ulice,“ ukazuje Řídký.

Kolem nás v tu chvíli chodí lidé. A jen málokdo z nich ví, že právě kráčí nad neznámým třebíčským podzemím s židovskou lázní starou stovky let.

Co je židovská rituální lázeň mikve:
- „Je to rituální židovská lázeň s přírodní vodou, která musí splňovat určitá náboženská nařízení, aby mohla být vnímána jako rituálně způsobilá. Základem pro rituální způsobilost mikve je voda, která musí mít odtok i přítok. Proto na otázku, co je mikve, odpovídáme i tak, že mikve je jakýkoliv vodní tok včetně moře, kde voda proudí a není chemicky znečištěná. Hovoříme-li však o řece, jako o mikve, je třeba podotknout, že se jedná o jen náhradní řešení mikve. Klasickou mikve totiž rozumíme lázeň, která byla vybudovaná podle předepsaných pravidel,“ říká Ivana Žahourová ve své bakalářské práci Mikve: fenomén židovské obřadnosti (Univerzita Karlova, 2010).'

- Na správný (košer) proces koupání dohlíží u žen lázeňská, hebrejsky balanit. Ta zároveň mikve udržuje i čistou, mění v ní vodu atd. Pokud balanit sezná, že se žena ponořila správně, položí jí na hlavu složený ručník. Žena pak odříká hebrejsky požehnání.

- Mikve užívají i muži, ale méně než ženy. Chodí do ní hlavně před takzvanými vysokými svátky, což je Roš hašana, tedy židovský nový rok, a Jom kipur, tedy Den smíření. Židé v mikve také umývají nádobí, které mají od nežidů. Aby ho vůbec mohli používat, musejí ho v mikve umýt.

- Nejbližší funkční mikve je v Brně. Ta ale funguje teprve od roku 2006 a vypadá jako bazének. Voda v ní je vyhřívaná.