Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nemusím dělat, co nechci. Jsem tu svobodný, říká kastelán Buš

Náměšť nad Oslavou - Povolání kastelána na náměšť-ském zámku se zdá být pro Marka Buše takřka ideálním. Jako na hudebníkovi je na něm vidět radost s práce na památce s tak velkou hudební tradicí, jakou tamní palác má.

6.7.2015 1
SDÍLEJ:

Marek Buš.Foto: Deník/ Libor Plíhal

Co letos slavíte?

Sešlo se toho víc. Hlavní je 450 let od zahájení přestavby zámku, která započala v roce 1565 na místě bývalého gotického hradu. Jan starší ze Žerotína valnou část hradu zboural a začal s italskými staviteli stavět renesanční palác ve stylu italské renesance, která byla mezi šlechtou tehdy velmi oblíbena. To je hlavní okamžik, který si letos připomínáme. Až bude mít zámek pět set let, tak tady bude jiný kastelán, takže tohle je moje poslední příležitost oslavit kulaté výročí.

To není všechno.

Na letošní rok nám připadají další kulatá výročí festivalů, které jsou již nedílnou součástí kulturního života na zámku. Je to dvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae a třicátý ročník Folkových prázdnin. Nakonec to dává dohromady pětistovku.

Co vás z oslav ještě čeká?

Jsme v samotném počátku, protože hlavní oslavy probíhají od začátku června. Zahájili jsme je právě víkendu Žerotínským víkendem, kdy jsme si připomínali žerotínskou tradici Náměště. Druhým vrcholem je mezinárodní setkání výtvarníků, které děláme s Pavlem Tasovským jako bienále. Letos bude sedmý ročník. 

A ani to ještě není všechno.

Třetím vrcholem je zámecký koncert, který se koná pravidelně v září a je vrcholem zámecké hudební sezony. I ten má letos výročí, protože bude pětadvacátý. Tentokrát bude pojat jako dvojkoncert. První, v pátek 18. září, jsme nazvali Koncert rodiny Haugwitz. Dirigent Šándor Károlyi je vzdálený příbuzný paní Johanny Haugwitz, která pochází po matce z rodu Károlyi. Ve druhé části následující den zazní barokní opera Francesca Cavalliho zvaná Calisto. Je to barokní opera, která bude na barokní scéně, s barokními loutkami, kostýmy i líčením.

Těšíte se?

To víte že ano. Jsem hudebník. Úplný závěr oslav bude až na první adventní neděli. V projektu nazvaném Adventus Domini vystoupí Schola Gregoriana Pragensis s Davidem Ebenem. Zase úplně jiná muzika. Nehledě na to, že nás čeká ještě celá řada drobnějších akcí během léta.

Jednou z připomínek toho, že šlo původně o hrad, je i poloha zámku na kopci.

Hrad byl stavěn pravděpodobně v první třetině 13. století. První písemná zmínka je z roku 1234. Náměšťský hrad stál nad brodem a strážil významnou obchodní stezku.

Jak významným rodem byli Žerotínové pro náměšťský zámek?

Z hlediska podoby tohoto místa a rané historie v poslední třetině 16. století až do první třetiny 17. století to byl rod velice významný. Nejen pro toto místo na kopci nad městem, ale i pro město samotné. Pro hospodářský i politický význam Náměště v té době. Karel starší byl opravdu jeden z nejvýznamnějších evropských diplomatů v té době. Byl tak významný, že i císař Ferdinand II. mu nabízel, že bude moci zůstat v českých zemích jako český bratr a nebude muset odcházet do exilu. Odměnou za diplomatickou pomoc, kterou mu v mnoha případech prokázal. On císařovu nabídku odmítl, protože tam byla podmínka, že nebude veřejně praktikovat svoji českobratrskou víru. To on odmítl a odešel do Přerova a následně do Wroclawi.

Takže jeho význam byl mimořádný.

Byl i zemským hejtmanem, dnes bychom řekli předse- dou Nejvyššího soudu. Byl to opravdu významný politik, státník, hospodář i člověk, který se zajímal o umění, a podporovatel Českých bratří, přítel Jana Ámose Komenského. Pro Náměšť je to jedna z nejvýznamnějších historických postav. Po něm přišel Jan Křtitel z Verdenberka z tradiční katolické italské rodiny. Co se týká dalších změn na zámku, podoby dnešní zámecké kaple a podobně, byl významný též. Rekatolizace zde neprobíhala tak násilným a nepřátelským způsobem, jako na některých jiných panstvích. I to byla jeho velká zásluha. Dalším významným rodem byly Haugwitzové, kteří zde byli od roku 1750 až do konce duhé světové války.

Ti museli po druhé světové válce odejít.

Bylo to trochu složitější. Haugwitzové měli české občanství až do února roku 1940. A protože jejich rodným jazykem byla němčina a měli německé školy, tak si pod nátlakem říšských úřadů vzali říšské občanství. Tím si prodloužili správu panství o válečné období. Hrozilo jim, že kdyby si jej nevzali, budou zbaveni majetků a v krajním případě prohlášeni za nepřátele říše, což by znamenalo i těžké perzekuce. Tomuto ná-tlaku Jindřich Haugwitz neodolal a občanství si vzal.

Jak se chovali Haugwitzové za války?

Benešovy dekrety v té době nerozlišovaly příliš to, jak se kdo za války choval. Z archivních materiálů, které se odtajnily až po roce 1990, ukázaly, jakým způsobem Jindřich Haugwitz za války podporoval nejenom na Náměšťsku, ale například i na Brněn-sku rodiny, jež byly v hmotné nouzi. Když byl živitel totálně nasazený, v koncentračním táboře, případně byl popraven, tak on přes síť různých prostředníků, protože to muselo být velmi utajené, posílal rodinám pravidelnou rentu nebo jednorázový finanční příspěvek. Řada z nich ani několik let po válce nevěděla, odkud peníze pocházely.

Ale o majetek stejně přišli.

Žily zde dvě hraběcí rodiny Jindřich se svým bratrem Ottokarem. Odešli již v dubnu před koncem války. Chtěli před blížící se frontou za-mířit s rodinou do bezpečí. S tím, že se vrátí, jakmile fronta přejde. Odcházeli celkem narychlo v době, kdy se bombardovalo Brno a Vídeň. Z vyprávění paní Johanny Haugwitz vím, že její otec Jindřich vzpomínal, že otřesy byly slyšet až zde. Jenže z bezpečí se již nikdo nevrátil, protože rodiny se rozdělily a než se někdo stačil vrátit, platily Benešovy dekrety. Nikdo se už nikdy nevrátil. Paní Johanna Haugwitz vzpomíná, že v rodině se o tom téměř nemluvilo. Byla to těžká věc, kterou oba manželské páry nesly v sobě velice smutně. Ne proto, že přišly o majetek. To nebylo rozhodující. Ale ti lidé ztratili domov, což snášeli velice těžce.

Nicméně i po válce byl zámek významný.

Náměšť měla nespornou výhodu, že hned po válce a po uvedení Benešových dekretů v platnost se hledalo vhodné místo pro letní sídlo prezidenta na Moravě. V koneč- né fázi se rozhodovalo mezi třemi objekty Židlochovicemi, Telčí a Náměští. Ta z toho vzešla vítězně. Okamžitě se začal zámek v několika etapách opravovat. V letech 1946 a 1947 zde prezident Beneš byl vždy asi měsíc. Odtud pořádal cesty po Moravě.

Co mohou návštěvníci vidět na zámku dnes?

Máme dva základní návštěvnické okruhy. To jsou jednak Reprezentační prostory. Většina z nás, co jsme z okolí, co jsme sem chodili jako děti, si to pamatujeme jako tu gobelínovou trasu. Ta expozice tapiserií je velice zajímavá a unikátní. Je to průřez od poloviny 16. po polovinu 19. století. Ale velice rychle se okouká. Kdo jednou viděl koberce, už na ně třeba znovu jít nechce. Ta trasa měla do současné doby spíše muzejní než zámecký charakter. To jsme se snažili nyní změnit a změny budou pokračovat.

Jak se změnila?

Do poloviny jsme instalovali expozici o stolování. To je naprostý unikát. Veškerý mo-biliář, co je na trase vidět, od první lžičky po poslední talíř je echt náměšťský. Máme tady asi v současné době největší hodovní tabuli celou ve stříbře, která je na památkových objektech.

Co je k vidění na druhém okruhu?

Ten jsme otevřeli před dvěma lety. Je nazván Apart- mán hraběte Haugwitze. To je sedm místností pánského salónu, čili byt majitele panství z přelomu 19. a 20. století. Ten je rovněž téměř ve všem autentický. Měli jsme výhodu, že se nám dochovala fotografická dokumentace z této doby od předposledního majitele panství, který byl vášnivý fotograf. Díky tomu víme přesně, jak to vypadalo.

Takže je to opravdu tak, jak se tam v té době bydlelo?

Není to žádná kašírka. Dochoval se zde i historický mobiliář. Například i ručníky a povlečení s hraběcím znakem. Takže i koupelna je vybavená ručníky a osuškami, do kterých se ještě poslední majitelé utírali. V koupelně ze třicátých let je v keramickém obložení i tvarovka, do které se dával skládaný toaletní papír. To byl jeden z největších problémů, sehnat skládaný toaletní papír.

A co budou moci vidět návštěvníci v budoucnu?

Máme velké plány, protože tahle chalupa má velký návštěvnický potenciál. Máme celé zatím nepřístupné horní patro zámku. To je stejně velké jako celá expozice reprezentačních prostor.

Co tam bude?

Zatím tomu pracovně říkáme Královský apartmán. Měla by tam do budoucna vzniknout expozice, která bude připomínat jednotlivé důležité etapy z historického vývoje zámku. Hlavně se zaměřením na významné návštěvy, které zde byly švédský král, srbský král, arcivévoda Ludvík, Ferdinand d'Este, Antonio Salieri a podobně. Část toho již chceme začít zpracovávat v letošním roce. A do budoucna, což bude vyžadovat i masivní finanční prostředky, chceme změnit také výtvarnou podobu těch prostor, abychom se vrátili do druhé poloviny 19. století. Pod těmi nánosy novodobých omítek a nátěrů ještě původní výmalby jsou.

A máte nějaký výhled, kdy by se to mohlo podařit?

Záleží na tom, jak půjdou peníze. My nyní máme podané projekty do integračních regionálních operačních programů. Jeden z nich se týká hlavní zámecké budovy, kde by finanční prostředky měly být investovány nejen do interiérů a zpřístupnění této nové trasy, ale také do vnější podoby zámeckého paláce. Je to vize za 150 až 200 milionů.

Děláte kastelána již 14 let. Baví vás to stejně jako na začátku?

To víte, že ano. Čím dál víc. Ze začátku se rozkoukáváte. Potom ale vidíte, že se podaří například tam opravit kus, pozhánět za tu dobu 60 milionů na opravy, oživit hudební tradici, že nyní máme dvě nové expozice.

Jak jste se stal kastelánem?

Já jsem tenhle zámek znal odmalička. Tatínek mě sem brával na koncerty klasické hudby. Jako dítě jsem sem jezdil na Hudbu u krbu a koncerty interpretačních kurzů Janáčkovy akademie múzických umění. Mám i fotky, kdy jsem jako malý šklebák vyfocený na nádvoří. Po osmi devíti letech, kdy jsem dělal ředitele kulturního střediska v Třebíči, jsem si řekl, že to chce změnu. Tam je práce také zajímavá, ale musíte občas dělat i věci, které nechcete. Velmi nemile jsem byl překvapen, že nejnavštěvovaněj-ší akce, kterou středisko dělalo, byly travesti show. A mě se akce tohoto typu příčily.

Kdy přišla ta změna?

V květnu roku 2000 jsme zahajovali přehlídku Divadelní Třebíč a přitom jsem se dozvěděl, že 11. května ná- hle zemřel kastelán v Náměšti, kterého jsem také znal. V tu chvíli jsem cítil, jak mě pánbůh vzal za límec. Začal jsem se o to zajímat. Přes výběrové řízení na podzim jsem se sem dostal a 1. března 2001 jsem nastupoval jako kastelán.

A tady nemusíte dělat nic, co byste nechtěl?

Ne. Naštěstí ne. Všechny podstatné věci chci. Občas se mi nechce vyplňovat tabulky zaslané z Památkového ústavu. Co se týče akcí, tak si mohu vybírat a zodpovídám si za to. Jsem tu podstatně svobodnější, než jsem byl tam.

Máte nějaký kastelánský sen?

Já si sny moc nedávám, protože jak začne člověk moc plánovat, tak se mu pánbůh potom směje. Ono to většinou dopadne úplně jinak. Mým snem je pouze to, aby tady po mně zůstala dobrá pozitivní stopa jako po všech předchozích majitelích.

Autor: František Vondrák

6.7.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Okříšské fotbalistky inkasovaly půl tucet branek v Líšni

Ilustrační foto.

Třebíčští Snipeři vyloupili Bystřici

Tři roky zákazu činnosti. Ochránce zvířat Ondráček se však k soudu nedostavil

Třebíč – Ani ne za půl hodiny vynesl třebíčský soudce František Frula ve středu rovnou verdikt nad místní organizací Ligy na ochranu zvířat Třebíč, za kterou v minulosti vystupoval jako její šéf Petr Ondráček.

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Jihlava - Jedním z největších překvapení voleb před čtyřmi lety na Vysočině byl poslanecký mandát pro Martina Lanka. Ten kandidoval za hnutí Úsvit a získal více hlasů než poslankyně za ODS. Do voleb jde Martin Lank i letos, a to na kandidátce Realistů

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Mladý muž napadl v parku ženu ležící na lavičce

Třebíč - V parku na Gorazdově náměstí v neděli po půlnoci čtyřiadvacetiletý muž napadl a zranil ženu. „Policisté přijali na tísňové lince 158 oznámení, že se z části parku u ulice Smrtelná ozývají rány a křik. V parku policisté nalezli zraněnou ženu, nikdo další se zde nenacházel,“ řekla policejní mluvčí Jana Kroutilová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení