Někdo doma kradl barvu na vrata, jiný musel kácet stromy

Ale to platilo obecně, atmosféra v zemi byla taková, lidi drželi pohromadě. Po městech se vyrojilo množství nápisů, obyvatelé vzteky obraceli značky, aby tanky a konvoje dezorientovali, demolovali sousoší rudoarmějců a podobně.

Kdo byl například autorem nápisů a za jakých okolností vznikly?

Fotografie k textu zdokumentovala třebíčskou bývalou spořitelnu. A k vykreslenému heslu se váže příběh.

Třebíčan Vladimír Válek sebral doma otci základovou barvu. Původně s ní měla být natřena vrata, jenže Vladimírovi a jeho kamarádům se hodila na něco jiného. Spolu s Miroslavem Řídkým, tehdy dvacetiletým mladíkem a Řídkého osmnáctiletou přítelkyní Ivanou se rozhodli pro akci.

„Já jsem doma sebral dlouhou tyč, na ni jsme přimontovali štětku a už se šlo na to,“ vzpomíná po čtyřiceti letech penzista Řídký.

V jedenáct hodin večer 21. srpna 1968 trojice dorazila ke spořitelně a dala se do práce. „V jednu chvíli jsme měli namále, protože kolem projel konvoj, tak jsme dělali, že ten klacek je kus zábradlí a my se o něj opíráme,“ vzpomíná na dávné události Ivana Řídká. Když svou úspěšnou misi dokončili, shodili ráhno do řeky u mostu před dnešním finančním úřadem. A jedním dechem přidává ještě jednu vzpomínku:

„Náš kamarád Miloš Nejedlý chtěl dát vlajku na sochu Cyrila na Karlově náměstí. No nepovedlo se mu to a pěkně si natloukl.“

Dost nepříjemný pocit měla, když kolona projížděla městem, tanky devastovaly chodníky a silnici „Naši kluci po nich plivali. Předháněli se, kdo dál a líp.

Vojáci ale projeli s kamennou tváří, vůbec nereagovali,“ dodala Řídká.

Po silnici I/23, tedy od Náměště na Jihlavu, jela kolona šest hodin nepřetržitě. „Ležel jsem u otevřeného okna, nemohl jsem pochopitelně spát. Napočítal jsem tisíc vozidel,“ svěřil se Miroslav Řídký.

V Náměšti na letišti byla situace ještě horší. Nad ránem 21. srpna přilétla ruská letad〜la, která obsadila základnu. Vzápětí je začaly hlídat okupační transportery. Tehdejší velitel základny Bohumír Komínek poslal své, tedy české piloty kácet dříví do lesa, aby zabránil setkání našich letců s invazními a případným potyčkám. „Komínek spolu s tehdejším náčelníkem štábu Koutným odmítli Rusům vydat palivo. Za to je při následných čistkách vyhodili z armády. Pan Koutný skončil jako rámovač obrazů v Náměšti,“ povyprávěla mluvčí letiště Ludmila Formánková. Po zhruba dvou měsících čeští piloti směli zpět, ovšem trénovali pouze simulace na zemi pod dozorem po zuby ozbrojených okupačních vojáků. Do vzduchu nesměli.