Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nejsme žádná béčka

Třebíč - Záchranáři byli oba rodiče, jsou jimi bratr srodinou, manželka, dvě děti. Třebíčský předseda Vodní záchranné služby Karel Šalbaba má tuhle práci a lidi kolem ní rád, i když okolnosti jim moc nepřejí.

7.4.2008
SDÍLEJ:

Karel Šalbaba, předseda Vodní záchranné služby ČČK v TřebíčiFoto: DENÍK/ Michaela hasíková

Jaké jsou letošní plány třebíčských vodních záchranářů?

Plány jsou vždycky strašně veliké, ale závisí na penězích. Každým rokem se snažíme přivést naše osmnáctileté k tomu, aby si udělali základní kurz. Chceme pořádat i kurz, v němž si naši lidé znalosti a dovednosti obnovují. Spolu s policií se zakrátko zúčastníme dopravního dopoledne na Karlově náměstí.

Zvažujeme také účast na připravované Bambiriádě. A jedna ze stěžejních aktivit je už 22. ročník soutěže O pohár starosty Třebíče, kde máme osm vítězství v řadě, v Třebíči jsme nebyli poraženi. Máme mnohá ocenění z celorepublikových závodů, a to i naše mládež. Nejsme žádná béčka! Vzali jsme si na starost už třetí ročník mistrovství republiky mládeže, je s tím spousta práce. A jsme jediná tuzemská organizace, která má na kontě pořádání tolika závodů v záchranářském sportu.


Máte nějakou pomoc ze státní či městské kasy?

V loňském roce nebyl problém získat stotisícový příspěvek od města Třebíče, a ten nám moc pomohl. Letos jsme byli odkázáni na grantový program. Byl jsem tím nemile překvapen. Sto tisíc není v rozpočtu města tak mnoho, pro nás jsou to ale hodně velké peníze.

Ministerstva zdravotnictví a školství celorepublikové granty na vybavení, výuku a školení záchranářů značně omezila s odkazem na kraje a obce s rozšířenou působností, kde by mělo dojít k rozdělení finančního toku.

Co kromě peněz záchranářům chybí?

V Třebíči chybí ještě jeden krytý bazén. Chybí i program v době mezi plaváním kojenců a batolat a školním výcvikem ve třetí třídě. Strašně mě mrzí, když si rodiče myslí, že jejich ratolesti tam k něčemu nutí. Přitom pro děti je obrovské plus, že tento program školství zařadilo. Daleko dřív jsme tím dospěli do světového měřítka gramotnosti plavců.

My máme ve vínku jedno heslo, které přinesl doktor Jeroným Řepa, zakladatel vodních záchranářů v Československu: Každý občan plavcem. Každý plavec záchranářem. Spousta lidí se k nám v dospělosti vrací s tím, že díky základům od nás dokázali v případě potřeby zareagovat. To je pro nás znamení, že tahle činnost má smysl. A co nám ještě chybí? Zatím se nám nepodařilo najít nástupce bratra, který je oprávněným instruktorem a za chvíli bude padesátník. Ti schopní nám bohužel odcházejí za prací.

Zatím jediným nástupcem s kvalifikací instruktor je můj syn Václav. Nemohu však opomenou i další členy ,kteří se snaží dosáhnou na kvalifikaci instruktor specialista.

Kolik má vlastně Česká republika záchranářů?

Pětačtyřicet organizací, v nich je zhruba 2700 členů. Skoro padesát procent tvoří mládež do šestadvaceti let. Nejaktivnější jsou právě studenti. Pro nás je ovšem problém s nedostatkem vysokých škol v třebíčském regionu. Mladí jdou za studiem do větších aglomerací a tím je ztrácíme. Některý věkový kolektiv se úplně vytratí. Z dalšího z ročníků zůstanou jen dva, tři. I to je velké plus.


Kolik vás tedy působí v třebíčské základně?

Zhruba padesát. Oproti loňsku nás dvacet ubylo. Přisuzuji to tomu, že rodiče při dnešních cenách nemohou sponzorovat mnoho koníčků najednou. Platíme roční příspěvky, máme i po dvou dětech z jedné rodiny, to už je náročné. Pořádáme různá soustředění, jezdíme na závody, to všechno něco stojí. Šetříme i tak, že každý účastník závodů si „za odměnu“ zaplatí polovinu nákladů.

Mají o záchranářství zájem dnešní děti?

Většinou mají prvotní zájem rodiče. Chtějí, aby se jejich děti naučily plavat. Podstatou je hlavně nebát se vody, seznámit se s ní, být s vodou kamarád. Aby tu pak neseděli dospěláci s panickou hrůzou z vody. Součástí naší výuky je právě to, že se věnujeme dětem, ony se zdokonalí v plavání, což se pak využívá v následném výcviku k záchraně tonoucího člověka. Přijít k nám mohou v sedmi letech, podmínkou je uplavat dvě stě metrů jedním

Jak častý je dnes zásah u tonoucího?

V současné době už výjimečný. Každým rokem ale během letních prázdnin působíme jako dobrovolná zdravotnická služba na Hartvíkovické pláži. V předchozích letech jsme ošetřili až čtyři sta rekreantů za sezonu, loni i vlivem nepříznivého počasí jen asi osmdesát.

Já sám jsem tam odsloužil měsíc. Po spuštění parníku jsme fungovali i jako íčko, turisté se na nás obraceli o radu a pomoc. Ve spolupráci s ČEZem jsme vydali naše desatero Jak se chovat u vody s dalšími informacemi a myslím, že ke spokojenosti rekreantů to přispělo. A to tuhle službu děláme ve svých vlastních dovolených a volnech, studenti o prázdninách.

Respektují vás návštěvníci kempu Wilsonka?

Naučili se chovat v kempu, respektují naše pokyny. Snažíme se zorganizovat bezpečné soužití plavců a lodí, aby posádky někoho lidově řečeno nebacily pádlem po hlavě. Touhle prevencí předejdeme samotnému úrazu a máme pak o to méně práce s ošetřováním. To samé se týká surfařů a v poslední době i majitelů rychlých motorových člunů.


Kde ještě zasahujete?

Žádají si nás nejčastěji k živelným katastrofám, jako jsou povodně. Víte, ono to mnohdy vypadá, že si jen na něco hrajeme. Ovšem jen do doby, než skutečně stoupne voda.

Nejvíce nás na radnici ocenily při stoleté vodě v roce 1985 kde jsme během necelé půl hodiny za pomoci ČČK a některých členů VZS zmobilizovali, 30 záchranářů ochotných pracovat ve studené vodě,sehnali jsme pramice a další soukromé lodě a hasičům pomáhali evakuovat obyvatel Zámostí dnes je jiná technika řeka je zrekultivovaná, Třebíč si tedy myslí, že nás nepotřebuje. My jsme ale platní i v jiných situacích.

Třeba minulý týden nás komunální odbor městského úřadu povolal na vylovení kontejneru z řeky Jihlavy. Jiné organizace je odmítly. Naše Vodní záchranná služba je na rozdíl od nich vybavena takovým potřebným materiálem, s kterým jsme schopni i do velmi studené a dokonce kontaminované vody vstoupit a udělat vše potřebné k záchraně majetku či osob.


Jak dlouho už jste záchranářem?

Moc dlouho (úsměv). Začínal jsem někdy na podzim dvaaosmdesátého roku, dnes je mi pětapadesát. Nemám už dostatek potřebných fyzických sil, věnuji se spíš organizační stránce. Já jsem si za sebe již vychoval náhradu.

A co vaše rodina? Jsou to samí záchranáři?

Věnovali se tomu oba moji rodiče. Táta už mezi námi není, ale maminka pomáhá, jak může. Donedávna jezdila na akce s námi.
Bratr Oleg je zakladatelem třebíčské vodní záchranné služby, spolu s dalšími nadšenci předával své zkušenosti přicházejícím členům. Do dneška tím žije, je instruktorem červeného kříže, vodní záchranné služby. Záchranářkami jsou i naše manželky a děti, zkrátka celá rodina Šalbabů.

Co je vlastně prioritní při záchraně lidského života?

Zachování chladné hlavy, zvážení situace. Nelze se do vody vrhat střemhlav a utopit se taky. Při našich přednáškách, třeba dětem ve školách radíme zavolat si pomoc, pokud jsem tam sám, udělat taková opatření, abych zajistil vlastní bezpečnost a teprve potom jít někoho zachránit.

Pokud tonoucí křičí, že se topí, má ještě dostatek sil z pudu sebezáchovy se pár vteřin udržet nad hladinou. A to je prostor pro zajištění byť třeba jen improvizované záchranné pomůcky. A hlavní je nenechat se od agresivního tonoucího utopit.


Lidi se už tolik netopí, nemáte dost peněz, co tedy člověka žene celá ta léta se věnovat záchranářství?

Potřeba předat zkušenosti a naučit lidi chovat se u vody tak, aby se nás topilo co nejméně. Stalo se mi to takovým koníčkem, že je těžké se ho vzdát. Vidím tu práci za sebou, spoustu lidí jsme zachránili, já jsem kromě jiných na dovolené v Chorvatsku dopomohl unavené vyčerpané mladé Němce ve zdraví se dostat ke břehu tak, aby se neutopila. V tom a dalších bezejmenných vidím ten smysl naší práce - podávat pomocnou ruku tam, kde je to zapotřebí.

Karel Šalbaba, 55 let, ženatý, dvě děti,

v současné době podniká v truhlářském oboru

Autor: Marcela Nováčková

7.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Redaktorka s kameramanem zachycují krásy Vysočiny.
3

Ruská Toulavá kamera zachycuje krásy Vysočiny

Ilustrační foto.

Fotbal na Třebíčsku

Pozor na kapsáře! Řádí v obchodech i na parkovištích, varovala policie

Třebíč - Pozor na kapsáře! Pohybují se prakticky všude. V supermarketech, v dopravních prostředcích, na nádražích, na ulici, na tržištích, v restauracích, hernách i na parkovištích. Dokladem toho je jeden z posledních případů z policejních statistik.

Městská policie v Moravských Budějovicích slaví desáté výročí

Moravské Budějovice - Rovných deset let uplynulo od založení Městské policie v Moravských Budějovicích a strážníci chtějí kulaté výročí oslavit spolu s místními lidmi.

V Borovině se bude pokládat povrch, řidiči neprojedou

Třebíč - Křižovatkou ulic Řípovská a Seifertova v Třebíči-Borovině v sobotu řidiči neprojedou. Zavřená bude kvůli pokládání nového povrchu. „Objížďka povede ulicemi Pražská, Sucheniova a Koželužská. Křižovatka bude uzavřena od 7 do 19 hodin,“ řekla mluvčí města Irini Martakidisová.

Policisté si volební místnosti ohlídají i letos

Vysočina – Volební místnosti po celé Vysočině a jejich okolí budou v rámci voleb, které se uskuteční dnes a zítra, tradičně pod drobnohledem policejních strážníků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení