A tak zatímco hokejisté Horácké Slavie si letos ukrojí 8,5 milionu korun a fotbalisté Horáckého fotbalového klubu (HFK) dostanou 1,7 milionu, ostatní se musejí spokojit s řádově mnohem menší částkou. O zbývajícího 1,5 milionu korun se dělí asi dvacet ostatních organizací. Prioritu totiž mají právě oba zmíněné kluby, které hrají v nejvyšších soutěžích.


Takovou praxi kritizují lidé z dalšího fotbalového klubu ve městě, Fotbalové školy. „Oba kluby se starají o třebíčské děti, ale bez ohledu na kvalitu a rozsah jejich činnosti jsou radnicí podporovány diametrálně odlišně. Nabízí se otázka, proč se město chová ke svým dětem tak rozdílně?“, zlobí se místopředseda Fotbalové školy Luděk Procházka.


Podle starosty Třebíče Ivo Uhra je současný model v pořádku. Jiné řešení by finanční podporu rozmělnilo mezi několik klubů se stejným zaměřením. „Dáváme peníze sportovním klubům, nikoli organizacím, které pouze připravují sportovce. To je stejné, jako když nedáváme peníze tenisové škole, nebo lyžařské škole. Na to v koncepci prostor není,“ zdůvodnil Uher.


V pozadí kritiky může být i spor obou fotbalových klubů. Oba totiž paralelně připravují mladé hochy pro budoucí fotbalovou kariéru. S tím rozdílem, že omladina Horáckého fotbalového klubu dostává příležitost k uplatnění se ve vlastních řadách, Fotbalová škola své odchovance prodává, protože vlastní oddíl v kategorii dospělých nemá.


„Je to komerční zájem. Sport v Třebíči je zajímá až na posledním místě,“ říká na adresu svých konkurentů předseda HFK Otakar Kratochvíl.
Teprve loni schválenou koncepci podpory sportu ve městě, podle které se peníze pro třebíčský sport rozdělují, považuje Kratochvíl za vyhovující. „Je příliš krátká doba na to, aby se hodnotila. Čas ukáže, jestli zasluhuje nějakou změnu,“ myslí si.


Měnit se nebude


Zástupci Fotbalové školy ovšem prosazují změnu koncepce. Se svým požadavkem se obrátili na městskou radu, radní je ale odmítli. „Řekli jsme, že jsme připraveni se na přepracování aktivně podílet. Rada města ale neshledala důvody k přehodnocení koncepce. Žádné bližší vysvětlení jsme nedostali,“ poukazuje místopředseda Procházka.


„Stanovisko rady je v pořádku. Spíš by se měli fotbalisté s fotbalovou školou spolu domlouvat navzájem. Já si nemyslím, že tohle by město mělo řešit,“ míní starosta Uher.


Nemluví spolu


Požadavkem Fotbalové školy se zabývala i radniční komise pro sport, mládež a tělovýchovu, ani ta ale nevidí důvod pro změnu. K jednání si komise přizvala zástupce Fotbalové školy i HFK Třebíč. „Ukázalo se, že mezi nimi neexistuje žádná spolupráce. HFK nabídla možnost pro Fotbalovou školu, aby trénovala v rámci jejich klubu, ale to bylo striktně odmítnuto,“ popsal předseda komise Jaroslav Hejduk. Nato komise jednohlasně rozhodla požadavek školy zamítnout.


Úprava poměrů ale ani tak není vyloučena. Změnu připouští i „otec“ koncepce Daneš Burket.


„Nabízí se možnost upravit koncepci tak, aby část příspěvku určeného pro Horácký fotbalový klub dostávala Fotbalová škola, dokonce jsem takovou úpravu navrhl a předložil sportovní komisi k projednání. Ale bez toho, aby pánové z těchto dvou subjektů našli společnou řeč, nepomůže ani sebelepší úprava koncepce,“ komentuje Burket.


Ušito na míru


Zahýbat s dotacemi si dokáže představit i starosta Uher. Neskrývá, že hlavní autor koncepce Burket si pravidla vytvořil na míru pro hokejový klub, jehož je předsedou. „Do hokeje dáváme 8,5 milionu, do fotbalu 1,5. Tohle je poměr, který já osobně nevnímám jako spravedlivý,“ poukazuje Uher.


Předseda hokejistů Burket nařčení odmítá. „Nedokážu si představit, jak bych mohl koncepci ušít na míru komukoliv. Připravovala ji skupina zastupitelů napříč politickým spektrem, byla to kolektivní práce, kde já jsem byl jen jedním z pěti hlasů, mezi kterými jsme hledali společnou řeč.“


Spokojenost s podporou od města naopak neskrývá Milan Zeibert ze třetího nejlépe podporovaného oddílu v Třebíči, atletické TJ Spartak. „Zaplaťpámbu za každou podporu sportu ze strany radnice,“ říká. Jedním dechem ale dodává ve sportovních kruzích značně kacířskou myšlenku: „Jsou ve městě lidé, kteří potřebují pomoc víc. My, co jsme mladí a zdraví, nemůžeme chtít všechno.“