Je členěná po vesnicích, plná dobových fotografií a čtenář se dozví zajímavosti o místních událostech, které autor čerpal od pamětníků, z dobových kronik, nalezených zápisků či z archivů. Pruknera totiž válečná historie nesmírně baví.

„Všechno začalo v mém dětství fotkou, pořízenou krátce po válce. Byla na ní moje babička ještě jako mladá, jak pózuje na tanku. Zaujalo mě to. Zjistil jsem si, kde snímek vznikl. A časem už jako dospělý jsem vypátral, že tank patřil největšímu tankovému esu Kurtu Knispelovi,“ vypráví Prukner. Extratřída Knispel se v Pruknerově knize v souvislosti s Třebíčskem koneckonců objevuje. Stačí si nalistovat kapitolu věnovanou Okříškám.

168 přesných zásahů

„Dozvěděl jsem se, že tam strávil svůj poslední odpočinek těsně předtím, než odjel do dalších bojů na jižní Moravu, kde na následky zranění zemřel,“ říká badatel.

V Okříškách byl Knispel od 13. do 20. dubna 1945. Uskutečnila se tam údržba strojů části těžkého tankového oddílu 503, jež měly za sebou dlouhé ústupové boje od Budapešti po Moravu, uvádí Prukner.

Němečtí tankisté přijeli vlakem ze Znojma, bydleli v hotelu Háva u nádraží a také v soukromých domech podél trati. V jedné z rodin odpočívala legenda Kurt Knispel. O něm dnes odborníci na válečnou historii hovoří jako o největším tankovém esu. Nebyla totiž jen letecká esa, ale i tanková. Pro představu – Knispelovi přiznali zničení 168 spojeneckých tanků. Zřejmě jich však bylo ještě o několik desítek víc.

Zlobivý hoch

Kdo vůbec byl Kurt Knispel? Pocházel ze Sudet z vesnice u Jeseníku. „Jako voják do přísných pravidel německé armády moc nezapadal. Nebyl fanatický nacista. Traduje se, že chodil neoholený, nedbale ustrojený, holdoval alkoholu. Měl potíže s autoritami. Při bojích na východní frontě zabránil popravě sovětských zajatců, kterou se chystali provést příslušníci SS,“ zmínil Prukner. Kvůli tomu nebyl mezi nadřízenými oblíbený a zůstal téměř zapomenutý. Zato spolubojovníci ho v oblibě měli. Díky jeho přátelské povaze. Právě o posledních dnech tankového esa i o závěrečné pouti jeho tanku je podrobně napsáno v Pruknerově knížce.

A kde tedy byla pořízena fotka jeho babičky? Na dohled od Šumné a Štítar na Znojemsku. Krátce po osvobození se na Vranovsko vypravila na výlet skupina třebíčských cyklistů. Narazila na opuštěný německý mnohatunový kolos Tiger II a Pruknerův dědeček, tehdy mladík, pořídil několik snímků.

V publikaci je ovšem spousta dalších zajímavostí. Například v kapitole věnované Petrovicím se píše o nesmyslné popravě čtyř mladíků v samém závěru války. U Hartvíkovic je záznam o místních Němkách. U Třebíče se zase zmiňuje evakuace třebíčského gestapa či útěk správce kina a skladu lihovin, obávaného Dittmara Bingela. Zkrátka knížka Konec války na Třebíčsku může být zajímavý dárek, nejen vánoční.