Jako badatel nepracoval pouze s neživými objekty, ale poznával je i skrze jejich dnešní obyvatele.

Jak dlouho jste na té knize pracoval?

To se nedá přesně říct. Konkrétně na knize to bylo čtvrt roku, ale několik let před tím jsem procházel vesnice, některé opakovaně, studoval v archivu a v dalších materiálech. Ta kniha je toho výsledek. Navíc navazuje na předcházející, Venkovské stavby na Moravském Horácku, která vyšla v roce 2009. Tato nová kniha je vlastně jejím zpřesněním.

Řekl jste, že jste vesnice osobně navštívil. Procházel jste jen ulicemi nebo jste se dostal i do interiérů těch staveb?

Někde ano, ale ne všude. Samozřejmě že ne každý chce neznámého člověka pouštět do domu, ale leckde jsem se vnutil, až mě to překvapovalo. Stejné zkušenosti mají i moji kolegové. Když zkoumáme, tak i přesto, že jsou starší lidé neustále upozorňováni, aby nikoho nepouštěli, tak vás zvou dál a jsou vstřícní. Pro mě to bylo velice příjemné. Je krásné, jak se řada lidí chovala bezprostředně.

Takže nejen zajímavé stavby, ale i pohostinné lidi jste na Podhorácku našel?

Přesně tak. U národopisu totiž nejde jen o ty mrtvé věci, stavby, ale také o ty lidi. V architektuře jsou to lidé, kteří ve stavbách žijí, u krojů zase ti, kdo je nosí. Národopis se o věc zajímá skrze člověka.

Setkal jste se i s lidmi, kteří ani nevěděli, že žijí v domě, který je pro architekturu zajímavý?

Ano. Někteří lidé bydlí ve velmi starých a chráněných domech a nejsou si toho vědomi. Mnohdy je to ale i obtěžuje, jako třeba v případě dvoupatrových komor, kde jsou v patře velice nízké stropy, a majitelé s tím nemohou nic dělat. Ozvali se mi ale i lidé. kteří se rozhodli takové stavení koupit a opravit ho v původním stylu.

Lze z této oblasti vyzdvihnout jednu nebo dvě stavby, které jsou pro vás nejzajímavější?

Jedna, dvě by se mi asi nepodařily, z různých hledisek by se totiž daly jmenovat různé. Za zmínku ale třeba stojí rozlehlé stavby ve Studenci, tam jsou obrovské grunty. Hornice jsou moje oblíbená dědina. Tam jsou přestavěné domy v jednotném slohu, tak trochu secesním. Také na mě zapůsobily vesnice na Hrotovicku, jsou naprosto neznámé. Stojí tam malé budovy, které jsou na sebe naplácnuté, s nepravidelnými dvory. Působí to velice zvláštním dojmem. To Hrotovicko obecně je naprosto neznámé, snad jen Kurial je má ve svém archivu.

Na čem teď pracujete?

Máme rozpracovaný katalog lidové architektury okresu Třebíč. S paní doktorkou Kovářů, to je badatelka, etnografka, památkářka, která se celý život věnovala kromě jiného lidové architektuře, pracujeme na vydání dosud nevydaných Kurialových svazků. Jeden už rozpracovaný máme, pouze nedostatek peněz nám zhatil pokračování. Snažíme se ale dokončit okres Třebíč. (kč)