Usměvavá dáma jezdí nejen na stupátku vzadu, ale hlavně popelářský vůz i řídí. Zkušeností k tomu má na rozdávání. „Skoro deset let jsem jezdila s kamionem po celé Evropě. Ale jak jsem byla starší, chtěla jsem větší klid. Ta práce mě bavila, ale už to bylo čím dál náročnější,“ vysvětluje Záděrová.

A tak se rozhodla, že se poohlédne po nové práci. „Zjistila jsem, že v Esku-T, které na Třebíčsku sváží odpady, hledají řidiče popelářských vozů. Tak jsem tam zavolala. Asi jim bylo divné, že volá žena, ale pak mě vyzkoušeli, jak umím řídit a couvat, a následně mi řekli, že mě berou,“ popisuje okamžiky, ke kterým došlo před dvěma lety.

Tehdy ji přijímal její současný vedoucí Petr Pavlíček. „Nikdy předtím jsme tu paní, která by svážela kontejnery, neměli. Ale pro mě to nebyl problém. Jen jsem ji upozornil, že popelářský vůz není kamion a jízda v centru není jako jízda po dálnici,“ vzpomíná Pavlíček.

Oprava kašny v Želetavě.
VIDEO: Kašna v Želetavě prokoukne, zlaté rybky se mají vrátit

S tím souhlasí i Viktorie Záděrová, která se s popelářským vozem zprvu dost trápila. „Nebyla jsem zvyklá jezdit v úzkých ulicích. Zpočátku to tedy bylo obtížné. Tři měsíce jsem z toho měla strach. Člověk jezdí těsně kolem stojících aut a bojí se, aby je neodřel. Už jsem dokonce uvažovala nad tím, že odejdu. Ale pak jsem si řekla, že když to zvládnou chlapi, zvládnu to i já,“ potvrzuje žena s tím, že ji jezdění s popelářským vozem těší. „Baví mě to. Děti na nás mávají, my na ně třeba zatroubíme a ony mají radost,“ přidává jednu z příjemných drobností.

Kromě řízení auta ale také občas jezdí na stupátku a kontejnery nakládá. „Člověk musí znát všechno. Pro ženu je to docela těžká práce. Když taháme kontejnery po nezpevněných plochách, je to opravdu náročné. Ale v práci mám skvělé kolegy, pomáháme si, jak to jen jde,“ podotýká s tím, že její posádka už jí přirostla k srdci. „Jsou to fajn chlapi, berou mě úplně normálně,“ dodává Záděrová. Není s nimi ale po celou směnu. „Šatny paní Záděrová sdílí s pracovnicemi třídicí linky,“ neskrývá Petr Pavlíček pobavení při dotazu, jak to vyřešili s převlékáním.

Viktorie Záděrová může porovnávat rozdíly mezi jízdou po vesnicích a ve městech. „Ve vesnici je to snazší. Ve městě je problém i kvůli provozu. Lidi jsou netrpěliví, člověk musí dávat větší pozor. Občas je to náročné i na psychiku,“ přiznává.

Křižovatka třebíčských ulic 9. května, Račerovická, U Obůrky a U Kuchyňky.
Třebíč bude mít další semafory. Dostane je křižovatka v Podklášterském kopci

Koníčkem Viktorie Záděrové jsou rukodělné činnosti. Díky jízdám po okrese se může leckde inspirovat. „Třeba při jezdění po vesnicích sleduji, jak si lidé dokážou vyzdobit domy nebo zahrádky. Podobně jsem dřív nacházela inspiraci i při cestách s kamionem. Často jsem se dostala například do Holandska, tam se mi hodně líbí. Hlavně jak krásně dokážou vypěstovat tulipány,“ vzpomíná.

Jedna věc ji ale na její práci mrzí. Někteří lidé podle ní pořád špatně třídí odpad. „Jsou to jen výjimky, ale ty jsou právě nejvíc vidět. Často se stane, že přijedeme ke kontejneru a kolem něj je hromada papírů. Přitom uvnitř jsou dvě velké krabice, ale nerozložené, takže se tam nic jiného už nevejde. Proto jsou ty ostatní papíry venku,“ říká s tím, že pak je velký problém, když naprší a papír venku navlhne. „Někdy se nám také stává, že ve skle nacházíme komunální odpad nebo papír. Lidé by si měli uvědomit, že netřídí jen sami pro sebe, ale i pro ostatní,“ povzdechne si Záděrová a pak naskočí na stupátko. Dnes ji ještě čeká svoz kontejnerů v třebíčské Borovině.