Příslušníci české armády ji tam s plnou parádou otevřeli ve středu. Nechyběl ani průlet vojenských vrtulníků z nedaleké letecké základny.

„Hlavní myšlenkou výstavy je přiblížit návštěvníkům činnost novodobých válečných veteránů a poslání naší armády v zahraničních misích,“ uvedla mluvčí náměšťského letiště Štěpánka Tříletá. Snímky zachycují Kosovo, Afghánistán, Irák a Mali. Mezi sedmi autory fotografií jsou i tři příslušníci právě z nedalekého letiště, kteří při působení v misích fotografovali, co zažili na vlastní oči.

Nemovitost 1 + dvorek

Právě Kábul pohledem z paluby bojového vrtulníku Mi-24 vyfotil Josef Spurný, na misi v Afghánistánu byl čtyřikrát. Jako letecký technik působil coby poradce pro výcvik afghánských kolegů. Na jeho fotografii jsou tisíce a tisíce domků, rozprostírajících se až k úpatí úchvatných hor. „Jsou to nemovitosti jedna plus dvorek, řečeno naší terminologií. Miliony lidí tam tak žijí, celé rodiny,“ okomentoval snímek.

Jeho kolega ze základny, pilot vrtulníku Jan Czvalinga, mu přitakal. I on má za sebou několik zahraničních misí, kde už viděl mnohé. Fotkou se dá vystihnout realita lépe, slova na to často nestačí. „Pro představu, v zimě může mít Kábul až pět, možná šest milionů obyvatel. Chybí kanalizace, pro vodu se chodí pěšky i dvě hodiny do hor. Existuje všudypřítomné nebezpečí. Jeden den školím místního člověka, druhý den nepřijde, řeknou mi, že už je po smrti,“ popsal běžný život ve zkratce.

"Na manželky se afghánských kolegů neptám"

Tamní vojenští piloti se veřejně nechlubí, jakou mají profesi. Před okolím to prý obvykle tají právě kvůli obavám o život. „V Kábulu teď snad otevírá první supermarket, ale není pro normální lidi. Stavějí se paneláky, přičemž je tam i pozůstatek sovětského sídliště,“ přidal další střípky náměšťský vojenský pilot.

Jací jsou afghánští zájemci o post pilota vojenského vrtulníku žáci? „Jak který. Snaží se. Ti, co už byli na školení v Americe, jsou přece jen o pár kroků dál než úplní nováčci. Mají v sobě dril a umějí anglicky, což je základ. Když se neformálně bavíme, na děti se ptát můžu, ale na manželku ne. To je považováno vyloženě za nevhodné a já musím respektovat zvyklosti země, do níž jsem přišel,“ zdůraznil Czvalinga. Při návratu domů mívá veliký nadhled nad našimi problémy. „Žijeme v úžasné, překrásné zemi. Ale i Afghánistám je nádherný při pohledu na krajinu. Ale život tam je strašně moc těžký,“ dodal.

Výstava v obřadní síni náměšťského zámku je k vidění do 30. května, vstup je zdarma. Vznikla také samostatná kniha Ten druhý život, která obsahuje příběhy a rozhovory, doplněné snímky z novodobých zahraničních misí.