Předci Miloslava Homolky tady nežili, mlýn koupil v 90. létech minulého století od bývalých majitelů. „Ti jej získali po svém dědečkovi, který tu tehdy zemřel. Tenkrát mi dali na památku tenhle obraz s textem, že se zde narodila Muchova maminka,“ ukazuje Homolka na reprodukci Muchovy Hudby.

V Třebíči bylo veselo. Tamní slavili v maskách masopust.
Masopustní veselí v Třebíči: kozel tancuje, medvěd skáče. Podívejte se

Homolkovi jezdili do mlýna nejen na chalupu, ale udělali z něj i penzion. Muchových reprodukcí v interiéru visí několik, Miloslav Homolka však spojitost mlýna se slavným malířem k propagaci penzionu nevyužil. „Takhle jsem neuvažoval. Ale nedávno mě napadla jiná spojitost. Alfons Mucha zemřel 14. července 1939, tedy ve stejný den, kdy se narodil Karel Gott. A to byl přece nejen zpěvák, ale i malíř. To mi přišlo jako zajímavé,“ podotýká.

Většinu mlýna Miloslav Homolka zcela zrenovoval, přesto se zde najdou místa, která Amálii Malou prokazatelně pamatují. Kromě mlecích kamenů jsou to například dvanáctimetrové trámy, které jsou ozdobou podkroví. „Sama stavba je většinou z kamene, občas se objeví nějaká ta cihla. Zdi jsou velice tlusté, proto máme někde dvoje dveře. Dobré je, že stavba není památkově chráněná, takže jsem ji mohl upravovat bez problémů,“ vykládá Homolka.

O své babičce Amálii se zmiňuje i Jiří Mucha v životopisném díle „Alfons Mucha“.

„Narodila se 5. srpna 1822 v malé vesničce zvané Budišov nedaleko Třebíče, kde její otec byl mlynář. Amálie prý byla krásná, modrých očí a černých očí a po matce, rozené Ratkowské, mlynářově dceři z Omic, polské krve. Byla zbožná, jemného chování, mnoho četla a odmítala místní nápadníky. Toužila poznat velký svět, číst knihy a vidět vzácné obrazy. V blízké Vídni žili příbuzní rodiny Ratkowských, kteří Amálii pozvali a zaopatřili jí místo vychovatelky ve šlechtické rodině. Se svými svěřenci Amálie poslouchala výklady domácích učitelů a čítala s nimi Schillera a Goetha. Kdykoliv přijela domů, snažily se kmotry marně Amálii provdat. A tak žila ve Vídni až do svého sedmatřicátého roku. Svěřené děti dorostly a Amálie se rozhodovala, má-li se vrátit domů, nebo přijmout nové místo. A tehdy prý měla jedné noci sen: zjevil se jí anděl a řekl: ‚Ujmi se nebohých sirotků.‘ Podivila se zvláštnímu snu, ale ráno ležel na jejím stolku dopis od jakési příbuzné z Moravy. Psala jí, že by byl čas, aby pomýšlela na vdávání, a že ví o hezkém a hodném muži v Ivančicích, který právě ovdověl a jehož tři malé děti by potřebovaly matku. Jmenuje se Ondřej Mucha, má nějaká pole a vinice a nadto je soudním zaměstnancem. Amálie pod dojmem snu odepsala, že se rozhodne, až pozná ženicha. Setkali se v Brně a pouhých několik měsíců po pohřbu Ondřejovy ženy byla v budišovském kostelíku svatba. Vrátili se do Ivančic na podzim roku 1859 a Amálie se ujala domácnosti v zadním traktu soudní budovy, který sousedil s městskou šatlavou.“

Alfons Mucha se sice narodil v Ivančicích, do Kundelovského mlýna se však alespoň jednou vypravil. „Objevil se zde určitě v roce 1936, kdy zjišťoval údaje týkající se matky. Je o tom i zápis v budišovské kronice. Podle mě je škoda, že se mezi lidmi málo ví, že se zde narodila. Budišov by to určitě pozvedlo. Je ale dobře, že se mlýn podařilo takhle opravit. Předtím to byl opravdu zbor,“ podotýká budišovský patriot a znalec zdejší historie Karel Pavlíček.

První zmínka o mlýně v dnešním Kundelově pochází z roku 1365. Ve 2. polovině 18. století se mlýn dostal do držení rodiny Kundeliusových, po níž osada dostala jméno. Posléze zde žila rodina Malých. Mlynář Tomáš Malý, dědeček Alfonse Muchy, se v polovině 19. století dostal do sporu o vodu, a proto se i s manželkou Alžbětou odstěhoval k rodině své dcery Amálie do Ivančic. Posledním mlynářem v Kundelově byl Antonín Jeřábek, který zde obilí přestal mlít počátkem první světové války.

Sama Amálie Malá se z Kundelovského mlýna odstěhovala v roce 1859. Ten rok si v budišovském kostele svatého Gotharda a Nanebevzetí Panny Marie vzala ivančického úředníka Ondřeje Muchu. O rok později se novomanželům v Ivančicích narodil syn Alfons, který se svým malířským uměním proslavil po celém světě.