Jiné houby, jako například podhříbky nebo holubinky, jsou zatím k mání. I když ne všechny jsou v takovém stavu, aby si jimi houbaři plnily košíky. „Často jsou plesnivé. Někdo to dělá tak, že když je houba slabě narušená, tak plesnivý kousek odřízne a zbytek strčí do košíku. To by ale dělat neměl, koleduje si minimálně o bolení břicha,“ míní náruživý houbař.
Kromě hub, které plní košíky, jsou ale v lese i ty, co jsou spíše jen pro okrasu. „Na muchomůrky červené by se teď mohlo chodit s kosou, co jich je. Škoda, že se nesbírají,“ říká Pavel Malý.
Muchomůrka červená sice k jídlu není, je to ale velmi zajímavá houba. Její latinský název zní Amanita muscaria a není bez zajímavosti, že podle ní byl dokonce pojmenován jed nacházející se v některých houbách – muskarin. I když popravdě řečeno, zmíněného jedu se v muchomůrce červené nenachází zdaleka tolik, co v jiných muchomůrkách. Ale právě v ní byl tento jed poprvé identifikován. Stalo se tak v roce 1869.
Muchomůrka červená je houbou halucinogenní. Její omamné účinky ovšem zdaleka nedosahují takových kvalit, jako například lysohlávky. Nicméně její halucinogenní účinky způsobily, že byla v mnoha zemích pokládána za houbu čarodějnic. Šamani vyhledávali muchomůrky se sedmi tečkami a to zejména pro magický význam čísla sedm.
Její obliba byla známá především na Sibiři a na Kamčatce, ale konzumovali ji i norští bojovníci ve Skandinávii. Muchomůrky se nejčastěji sušily a pak vařily. Účinek čerstvých hub je prý mírnější. Občas z nich byla také vyráběna kořalka. Ničeho se ale nesmělo požít přespříliš.
Video: Recept na guláš z václavek
Někdo byl po požití těchto pochoutek z muchomůrky veselý, na jiného působila depresivně. Muchomůrka pak vládla a dávala lidem podivné příkazy. Některým poručila dokonce ublížit si tělesně. Naopak jiní prý po požití odvaru u sebe shledali větší sílu a vytrvalost. Muchomůrka podle pověstí, které ji provázely, působila i jako afrodisiakum. Stačilo ji povařit v mléce a medu.
Muchomůrka červená byla často využívána i jako insekticid. Její schopnost „zabíjet mouchy“ z ní udělala první mucholapku. Někdy bývala rozdrobena do mléka, jindy se ke stropu zavěšoval celý klobouk muchomůrky. Pomáhala prý i proti štěnicím. Rozmačkaná na kaši se ponechala několik dní svému osudu. Poté se s tímto nevábně vonícím nadělením natírala místa, kde se obtížní tvorové ukrývali.
Helena Zelená Křížová
