Rozměry se jedná o dvě zhruba stejně velké budovy v Okříškách. Jenže zatímco vše, co se týká první z nich, je popsané na jednom listu papíru, k té druhé patří stoh dokumentů ve třech tlustých šanonech a asi dvacet centimetrů vysokých složkách. Tato hromada papírů dokazuje, jak moc se za zhruba sto čtyřicet let rozbujela byrokracie.

Starší dokument pochází z roku 1883. Ten druhý je ze současnosti. První řeší stavbu velké stodoly o rozměrech osmnáct krát devět metrů, druhý rekonstrukci části základní školy. „Není to úplně totéž, ale i tak je jasně vidět, co vše musíme dnes absolvovat, abychom vůbec něco postavili,“ ukazuje starosta Okříšek Zdeněk Ryšavý.

Zmíněný dokument z 19. století Okříšky získaly nedávno. Pro městys jej získal Jiří Vavroušek, který se zajímá o zdejší historii. „Žádost o stavbu podal domkař Josef Berka. Na tom papíru je patnáctikrejcarový kolek a staré razítko Okříšek. Dokument má podpis starosty Františka Nováčka ze dne 29. listopadu 1883. Na plánku je i měřítko: jeden centimetr se rovná jednomu metru,“ vysvětluje Vavroušek.

Když Vavroušek přinesl dokument na radnici, starostu překvapila jednoduchost plánku. „Ta stavba nebyla nijak malá, ale přitom stačilo popsat ji na papír formátu zhruba A3. Je to vlastně žádost o stavební povolení. A zároveň je to celá dokumentace nutná ke stavbě stodoly včetně nakresleného půdorysu, řezu stavbou a bokorysu. Z dat vyplývá, že se vše vyřídilo během čtrnácti dnů,“ dodává Ryšavý.

Byrokratický moloch

Naopak nový dokument, respektive všechny jeho složky, které vyskládal na stůl, se vztahuje k rekonstrukci dvou tříd v okříšské základní škole, jejich bezbariérovosti a rekonstrukci sociálního zařízení. „Bylo to jen uvnitř školy, tak se k tomu naštěstí vyjadřovala jen krajská hygiena, hasičský záchranný sbor, inspekce práce a kvůli bezbariérovosti také Národní institut pro integraci osob,“ vzpomíná starosta.

Stodola v Okříškách se stavěla za Rakouska-Uherska, o němž podle Ryšavého máme vžitou představu coby byrokratického molochu. Prý to ale není nic proti dnešku. „Třeba jsme opravovali a stavěli přechody pro chodce. K tomu se kromě vlastníků pozemků vyjadřoval za Městský úřad Třebíč odbor územního plánování, odbor dopravy, odbor životního prostředí, pak silničáři, policie, hygienici, povodí, hasiči, telekomunikační společnosti, a dokonce i ministerstvo obrany,“ kroutí hlavou Ryšavý. „Stavební řízení jsme si strašně zkomplikovali a dnes se divíme, proč jsme v této souvislosti v žebříčku států někde na úrovni Gabunu,“ dodává se smutným úsměvem.

Některé posudky jsou podle starosty někdy až absurdní. „Stavěli jsme novou hasičskou zbrojnici a museli jsme tam udělat i bezbariérový záchod pro vozíčkáře. Normy to požadují, a to i v budově určené pro zásahovou jednotku, kde invalida asi opravdu nebude. A nyní připravují sportovci nástavbu kabin a opět padl požadavek na bezbariérovost. Podotýkám, že samozřejmě nemáme parafotbalový tým,“ doplňuje nejnovější případy Ryšavý.

Na přílišnou byrokracii žehrá například i jeho kolega z Nového Veselí na Žďársku Zdeněk Křivánek. „O byrokracii bych mohl napsat knihu. V celé republice se všichni neustále bavíme o tom, jak by se daly stavby urychlit. Ale pokud se nezmění systém a nesníží byrokracie, tak vše zůstane při starém,“ řekl před časem Deníku.