Takový zájem organizátory mile překvapil, zároveň pro ně znamená velký závazek: „K organizaci závodu přistupujeme zodpovědně a snažíme se nic nepodcenit," řekl hlavní organizátor Ondřej Herzán.

Na jeho bedrech ležela největší tíha spojená s uspořádáním půlmaratonu. A jak sám přiznává, překvapilo ho, kolik je třeba vložit energie do toho, aby se lidi mohli proběhnout a vše klaplo. Dlouhé hodiny příprav už jsou nicméně za ním, dnes se společně s ostatními postaví na start. Už teď ale ví, že za rok do toho půjde znova. Stojí to totiž za to.

Jaké byly závěrečné dny příprav? Nemáte už z toho hlavu jako balón?

Bylo to hodně hektické. Člověk si uvědomí, kolik sil a energie je potřeba k tomu, aby se dvě stě padesát lidí mohlo organizovaně proběhnout a běh si ještě užilo. Posledních šest týdnů je to skutečně každodenní práce. O to víc si vážím kolegů v týmu, bez jejichž nápadů a nasazení bych to v žádném případě nezvládl.

Jak by měl vypadat ideální průběh celého sobotního dne?

Od rána se bude chystat prostor startu. Pro samotné závodníky vše začne prezencí od devíti hodin, pro podpůrný tým infoschůzkou o půl deváté. V jedenáct proběhne start závodu, o chvíli později start nesoutěžního běhu rodin s dětmi. Kolem 12.20 doběhne první půlmaratonec, mezi druhou a půl třetí proběhne vyhlášení vítězů a do tří musíme vše sklidit. Mou vizí a přáním je, aby všichni doběhli v pořádku, aby nebyl žádný problém se zraněním ani čímkoliv jiným. Taky pevně doufám, že nám letos bude přát vrtkavé dubnové počasí.

Co všechno musí zvládnout hlavní organizátor Třebíčského půlmaratonu?

Nejtěžší věc je pojmout velké množství rozmanitých úkolů, informací a pokynů a rozlišit ty, které jsou pro závod nezbytné od těch, kterým je lépe se vyhnout. Pro pracujícího člověka je velká výzva se z toho nezbláznit a vyčlenit si čas, kdy se budu organizaci věnovat. Jsou to také velké zkušenosti v řízení týmu, komunikaci se sponzory a partnery. Člověk musí mít taky notnou dávku pokory a odolnosti, protože vždy se objeví něco, co nevyjde na sto procent. A vždy se objeví někdo, pro koho jste spíše přítěží. To je potřeba překonat a vidět „za roh", tedy upnout se k samotnému smyslu závodu. Pak jde všechno lépe a s radostnější myslí.

Dá se vypíchnout jedna věc, o které by se dalo říct, že tohle bylo opravdu nejtěžší?

Úplně nejtěžší bylo pro mě dodržovat životosprávu. Člověk, když stojí v čele nějaké větší akce, zpravidla pracuje dlouho do noci, málo spí, vypije hodně kávy, dá si třeba na uklidnění cigárko a podobně. Organizátor půlmaratonu, chce-li zároveň běžet, což já chci, to naopak musí sladit tak, aby chodil brzy spát a stíhal trénink. Je to tedy hodně náročné na efektivitu a taky na sílu vůle říci si, že je čas jít do postele.Tohle byla teprve výzva. (usmívá se).

Na jaký čas si po velkém předzávodním shonu vůbec troufáte?

Loni jsem po nemoci běžel hodinu a dvacet devět minut. Letos mi zdraví sloužilo, natrénováno mám a rád bych to srazil někam k času 1:25. A příští rok si možná zkusím desítku, která mým tělesným parametrům vyhovuje o něco víc (usmívá se).

TADEÁŠ MAHEL