Modelářství zdědil po svém otci, který ve slovenské Trnavě provozuje firmu. Ta se specializuje nejen na prodeje drobných letadel a vrtulníků, ale i jednotlivých součástek.

První svůj model sestrojil Jozef Lukáč junior ve svých čtyřech letech. „Táta mi s tím ale pomáhal," podotkl.

Se svou první disciplinou, při které měl se svým modelem a dálkovým ovladačem předvést několik figur, však spokojený nebyl. „On je stále nespokojený. Ale je to dobře, jen to ho může posunout dál," řekla jeho maminka.

Třebíčské halovky mají za sebou už sedm ročníků, ten, který se uskutečnil v sobotu, byl co do počtu účastníků rekordní. Těsně před startem evidovali organizátoři 26 jmen.

Létání na hudbu a na rychlost

Na piloty čekalo pět disciplin. V první kategorii soupeřili s modely s klasickými vrtulemi. Každý z nich mohl absolvovat tři lety, stejný počet rozhodčích pak hodnotil celek i jednotlivé prvky sestavy. „Nula znamená to, že reálný prvek se tomu, co chtěl pilot udělat, vůbec nepodobalo. Desítka je naopak nejvyšší hodnocení. To se ale uděluje opravdu výjimečně," upřesnil Miroslav Dvořáček z třebíčsho Letecko-modelářského klubu, který sedmou halovku organizoval.

Druhá disciplina měla mezinárodní pravidla i předem stanovenou sestavu, tedy obraty a figury, které pilot v určitém pořadí musí se svým modelem provést.

Divácky nejatraktivnější bývá podle Miroslava Dvořáčka kategorie aero-muzikál. „Soutěžící si dodá dvouminutovou skladku, kterou mu tady pustíme, může to být vážná hudba i heavy metal, ale slyšel jsem i dechovku. Tam se hodnotí soulad s hudbou a taky elegance," poznamenal.

Čtvrtou disciplinou byla rychlostí trať, při které v tělocvičně létaly tři modely současně. Poslední je air-race, kdy se létá opět na čas, avšak po stanovené trase, kterou lemují pylony. Přitom je nutné provést i několik akrobatických prvků. „Jde o přemet a výkrut," podotkl Miroslav Dvořáček.

„U obou rychlostních kategorií se létá vylučovacím způsobem až do finále, tedy jako v závodech skutečných letadel air-race," dodal.