Klub tvoří téměř všechny děti z obce ve věku šesti až patnácti let. „Někdy mi běhá mráz po zádech, s jakou chutí do toho šly," poznamenává Onderka. Nápad na spolek mladých zahrádkářů se narodil v jeho hlavě. Práce na zpustlém pozemku, na kterém podle pamětníků kdysi školní zahrádka fungovala, začaly letos v únoru. Místo plevele, náletových dřevin a planých jabloní teď rostou jiřiny, ředkvičky, saláty, dýně a plodí bramborové hlízy nebo jahodníky. „Ty jediné jsou původní. Vydržely tlak všeho plevelu. Můžou být deset, možná i dvacet let staré," upozornil předseda lhotských zahrádkářů.

Pozemek začal upravovat on, postupně přicházeli další členové místní organizace a později rodiče nejmladších zahrádkářů. „Děti ale řekly, že teď už se o všechno budou starat samy. Dospělí tam mají zákaz," doplňuje starostka a manželka předsedy organizace Eva Onderková.

Z proměny obecního pozemku má radost. „Byla to planina. Teď to slouží k výchově i vzdělávání dětí," připomíná.

Jak vzniknou semínka

Mladí se tam učí přírodním zákonitostem. „Sklidili jsme třeba saláty a jeden jsme nechali, aby vytvořil květ. Jen tak můžeme poznat, jak na něm vzniknou semínka," vysvětluje Onderka.

Prvními z mladých zahrádkářů byli dva jeho synové. Během jara se počet mladých zahrádkářů zpětinásobil. Ne daleko do klubu měla třeba Eliška Dočekalová. „Doma jsem i předtím na zahrádce pracovala. Pomáhala jsem sázet cibulky i je sklízet," popisuje.

Mezi povinnosti na obecní zahrádce nepatří jen sklizeň, ale také péče o rostliny. Vodu na každodenní zálivku nosívaly děti ještě nedávno z nedalekého potoka. „Pomohli nám hasiči, kteří nám sem dali nevyužívanou káď, do které chytáme vodu ze střechy hasičárny," líčí Jiří Onderka.

V polovině května se čtyři zástupci organizace vydali na okresní soutěž mladých zahrádkářů. Byli jediným klubem, který se jí zúčastnil. Jinak šlo o žáky navštěvující školní přírodovědecké kroužky. „Připadal jsem si jako Klapzuba, který přijel mezi profesionály," přiznává vedoucí lhotských zahrádkářů.

Obavy však nebyly na místě. Kategorii mladých totiž jeho svěřenci ovládli, když obsadili první tři místa. „Když jsme se vrátili do Lhoty a rozkřiklo se to, tak jsme byly oslavováni, jako když Němci přijeli s titulem mistrů světa ve fotbale. Navíc od nich se úspěch čekal, od nás ne," usmívá se Jiří Onderka.

S dětmi už teď plánuje založení herbářů a zimní vzdělávací přípravu. V přízemí hasičské zbrojnice se také pracuje na vybudování klubovny. „Říká se, že druhý rok bývá zlomový. Věřím, že zápal dětem vydrží," podotýká.