A tohle, křičí pantáta v kroji, je medvěd. Symbol plodnosti. Kdo si medvědem zatancuje, může co nevidět čekat, že v chase bude veselo. No fakt. Medvěde, zatancuj. Potlesk pro medvěda! Křičí dál pantáta. A lidé tleskají, děti vískají, medvěd tancuje. Třebíčské masopustní veselí je sobotní odpoledne v plném proudu.

Mezi lidmi se kromě medvěda tancem proplétají také kominík, dědek, kozel, vodník. Celá plejáda pohádkových bytostí za doprovodu hudby krouží kolem. „Vy jste čistý. Tak to ne!“ křičí vodník, přiběhne k brýlatému děvčeti s plavými vlásky a pootevřenými ústy a zašpiní ji uhlím tvář. Děvčátku natahuje, ale semele se to tak rychle, že rozbrečet se nakonec nestíhá. Slzy tak nahradí smích a výskok.

Padlý strom nyní a na snímku Hany Podrazké. Koláž Deník
Myslibořice truchlí: tři sta let starý symbol obce navždycky zmizel

Jakmile jsou počmáraní všichni, pohádkové bytosti dělají za doprovodu skupiny Horalka dlouhatánského hada. „Jsme moc rádi, že se veselí povedlo. Je to tradice, která se tu v obměněných podobách koná dlouhá léta. Přehlídka masek je také moc vyvedená. Děti se baví, dospělí si něco pojí, popijí. Po té covidové bídě mě to naplňuje radostí,“ vysvětluje Eva Novotná z Muzea Vysočin Třebíč.

Had ji však vzápětí strhává do víru hudby a tance. Klobásky voní, hudba hraje, vítr studí. Ale to je všem fuk. Tady se veselí. Pro zimu není místo. Pro práci jakbysmet.