Paní se psem prochází Tyršovými sady v Třebíči. Dáma si najednou všimne ruchu kolem nově vydlážděné plochy. „Tady se bude něco stavět?“ ptá se trochu nedůvěřivě. „Masarykova socha. Aspoň bude mít ten váš Žeryk na co čůrat,“ odpoví jí se smíchem jeden z mužů, kteří sochu instalují.

Prezident-osvoboditel zatím leží v trávě. Čeká, až pánové vyvrtají díry pro uchycovací trny, které mu ční z nohou. Kolemjdoucí tak mají možnost si ho jaksepatří prohlédnout. A k tomu si i poslechnout výklad od autorky této bronzové skulptury. „Jediné zadání bylo, abych udělala Masarykovu sochu. Jak, to už bylo na mně. A tak jsem si sama navrhla, že bude kráčet parkem. Mě totiž nebaví, když je Masaryk postavený na soklech a lidi se k němu nemůžou dostat. Tu sochu kolikrát ani pořádně nevidí,“ vysvětluje sochařka Tea – což je jméno, pod nímž vystupuje v umělecké branži. Celé své jméno prozradit nechce.

Na výletě v Pohádkové Panenské
Prázdniny skončily, ale my ještě ne. Vydejte se s dětmi do Pohádkové Panenské

Tři muži, kteří Masaryka připravují ke vztyčení, jsou všichni do jednoho slévači. Právě jejich ruce ho odlily podle Teina návrhu. „Vy se mě ptáte, kolik už jsem dělal takhle velkých soch? To teda fakt netuším. Já to vždycky odleju a pak radši zapomenu. Sochy odlévám od šestnácti, teď je mi třiačtyřicet, takže téměř celý život. Ale to jen kvůli tomu, že jsem se špatně učil,“ směje se Josef Rossí.

Socha Tomáše Garrigua Masaryka

Je z bronzu, je v životní velikosti, měří přes 170 cm.

Její autorkou je umělkyně jménem Tea.

Třebíč na sochu a její instalaci v rozpočtu vyčlenila 800 tisíc korun.

V Tyršových sadech je poměrně čilý ruch. Chodí tudy hlavně školáci na tělocvik, z nichž si někteří se zájmem fotí, jak pánové sochu vztyčují. „Kdo to je?“ ptá jedna náctiletá slečna druhé. „Masaryk, ne?“ odpovídá jí nejistě kamarádka.

Vzápětí po nich přes park procházejí mnohem menší děti. Prý byly v nedalekém kině na nejnovějších Mimoních a teď se vrací pěšky až do základní školy ve Starči. I mezi nimi vzbuzuje naleštěná skulptura velkou pozornost. „Já hned věděla, kdo na té soše je. Je to Masaryk. Poznala jsem to i zezadu, podle klobouku,“ vykládá brýlatá páťačka.

Její spolužáci si tak sebejistí nejsou, ale postupně dávají dohromady vědomosti, které o prezidentovi mají. „My se o něm ještě neučili, ale žil asi před sto lety. Byl to náš první československý prezident. Ale kdy vzniklo Československo, to nevím,“ přemýšlí blonďáček v červeném triku. Jak jemu, tak i ostatním dětem paní učitelky prozrazují, že Československo vzniklo v roce 1918.

V očích ostatních stoupne jeden klučina, který hlásí, že jeho prababičce je třiadevadesát. „No vidíš, tak to by si Masaryka mohla ještě pamatovat,“ chválí mu dlouhověkou prababičku učitelky.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Jenže Československo se změnilo v Českou republiku – což ale Tea promítla i do svého díla. „Všimněte si Masarykových rukou. Má zaťaté pěsti, schované palce. Symbolizuje to, že teď drží palce České republice,“ upozorňuje autorka.

Ta přijde i na slavnostní odhalení sochy, které se koná ve středu 7. září v 16 hodin. Kdo tedy bude chtít, může se jí sám zeptat na to, jak taková velká socha vlastně vzniká. Totéž odpoledne bude v nedaleké základní škole Masarykova i den otevřených dveří. „Masaryčka“ totiž letos slaví sto let a socha TGM je tak trochu dárek k jejímu jubileu.