Vedle oficiálních proslovů zavzpomínal na svého takřka souseda tamní obyvatel Josef Mejzlík. „Můj tatínek s ním chodil do školy a říkával mi, že už tam byl Svoboda jakýmsi vůdcem a tak nějak přirozeně si získával důvěru kamarádů. Své přednosti pak potvrzoval po celý život, vždy šel příkladem," dodal muž s tím, že pamětní kámen si Svoboda v rodné vsi zaslouží. „Jsme opravdu rádi, že se mu dostalo takové cti, a jsme hrdí, že je naším rodákem. Vzpomínám si, že i když byl ministrem nebo prezidentem, tak si na nás Hroznaťáky vždy čas našel. Já jsem k němu měl navíc blízko, tatínek byl jeho spolužák a maminka sestřenice," podotkl Mejzlík.

Přípravy na odhalení pamětního kamene probíhaly několik dní předem. „S dalšími místními lidmi jsme se pravidelně scházeli a všechno na dnešní den připravovali. Moc jsme se těšili," přiznala hroznatínská starostka Jana Uchytilová.

A právě organizátorům, tvůrcům pamětního kamene i třem stovkám příchozích poděkovala Svobodova dcera Zoe Svobodová Klusáková.

„I když je dnešní mrazivé počasí nevlídné, dorazila nás sem spousta. Trochu to připomíná počasí, ve kterém museli naši vojáci nastoupit do prvního střetu druhé světové války u Sokolova a pak se vydat na bojovou cestu proti nesmírně kruté nacistické armádě. Tento pamětní kámen by tak neměl připomínat pouze Ludvíka Svobodu, ale i jeho spolubojovníky, a to nejen na východní frontě, ale na všech frontách, které měly podíl na porážce nacismu," vyznala se.

Bez ohledu na politické rozpoložení sil v minulosti a dnes se o svůj pohled podělil i senátor za Třebíčsko František Bublan. „Není nejdůležitější, ani u Ludvíka Svobody, kolik bitev vyhrál či kolik budov postavil. Mnohem silnější a hodnotnější je to, jaké vztahy měl s lidmi a jaké hodnoty předal těm, kterým velel a které měl kolem sebe. A v tomto duchu je Ludvík Svoboda opravdu velkým člověkem," řekl Bublan.

Navázal také na dnešní dobu, ve které může být hroznatínský rodák, armádní generál a prezident stále živý. „Naše budoucnost není o tom, co jsme v životě vykonali a jaké dílo po nás zůstalo, ale je o tom, jaké vztahy jsme měli s ostatními lidmi. Proto patří Ludvíku Svobodovi naše čest," podotkl senátor Bublan.

Souhlasil s tím také hroznatínský starousedlík. „Vzorem mohl být opravdu komukoli. Lidé si jej tady vážili. Když se vracel z první světové války, tak jej tady vítali a v ulici od Rudíkova mu postavili velkou slavobránu," zavzpomínal Josef Mejzlík.

Důvěru lidí si prý získal hlavně svou vstřícností. „Místní mu věřili, a i proto právě u nás vzniklo jedno z prvních JZD na okrese a na drůbežárnu sem nechal v rámci vojenského cvičení navozit nákladními auty cihly," připomněl Mejzlík a navázal na dobu, kdy armádní hrdina upadl v nemilost. „Bylo to ve dvaapadesátém roce, když jej zbavili funkce ministra národní obrany. Vrátil se sem a dělal běžné manuální práce: kopal jímku, budoval rybníky nebo s manželkou vysázel čtyřhektarový sad. Družstevníci si mysleli, jaký že má plat, žádný příjem ale tehdy nedostával a s rodinou žil velice skromně," dodal Mejzlík.

Sobotní slavnosti se účastnil také generální plukovník kozáckého vojska Antonin Muščenko. „Na Ludvíka Svobodu v Rusku nezapomínáme, byl zástupcem míru a svobody pro Českolovesko i celý svět. Všechny kozácké děti se učí o jeho hrdinství, a také proto bude jeho dcera k 9. květnu pozvána do Moskvy, kde bude Ludvík Svoboda posmrtně vyznamenán titulem Hrdina Ruska," odhalil.