„Rekonstrukce začne ve druhé polovině května a hotová bude do konce listopadu. Vyjde na 8,3 milionu korun bez daně. Mlýn pak bude po třiačtyřiceti letech přístupný široké veřejnosti,“ uvedla třebíčská mluvčí Irini Martakidisová. 

Ilustrační foto.
Německá elektronika zlobí. A tak dostanou kuželkáři českou

Stavba dostane zpět i lopatky, v Třebíči dlouho nevěděli, jaký udělat tvar. Neexistovaly obrázky, které by to doložily. Nakonec pomohl odborník na historické větrné mlýny. Tvar odvodil podle toho, jak obvykle řemeslníci v Čechách a na Moravě pracovali v době vzniku třebíčského mlýna, tedy v roce 1836.

„Lopatky bude ovládat motor, spouštět ho bude například při prohlídkách obsluha větrníku - pracovníci městského kulturního střediska. Samovolně větrem se lopatky otáčet nebudou, kvůli bezpečnosti v zastavěné zóně,“ poznamenala mluvčí města.

V přízemí bude expozice koželužství, jako připomínka rodiny Budischowských, která mlýn postavila, a jako ukázka mletí takzvaného třísla. V prvním patře bude ukázka dobového bydlení v nouzových bytech, ke kterému město mlýn v letech 1929 až 1977 využívalo. V podkroví bude motor, ovládání lopatek a rovněž zázemí pro zaměstnance.

Mlel jen čtyřicet let

Jak už bylo řečeno, mlýn nesloužil pro mletí mouky, ale třísla ze smrkové či borové kůry. Koželuhové tímto materiálem čistili kůži. Investoři Budischowští položili základy velkovýroby bot ve městě a kůže spotřebovali opravdu hodně.

ANKETA DENÍKU: ČEŠI V POHYBU

Kvůli mezinárodní situaci letošní prázdniny strávíme převážně v Česku. Deník se rozhodl zjistit, jak chcete letošní dovolenou strávit právě vy a vaši blízcí. Do speciální ankety se zapojily již stovky čtenářů. Zúčastněte se také a pomozte nám zjistit, jak bude léto v Česku vypadat. Stačí do 20. května 2020 vyplnit anonymní formulář, který najdete na adrese www.cesivpohybu.cz 

Mlýn na tříslo byl proto pro ně nutností, protože mlynáři v okolí, zavalení zakázkami, zneužívali situace a diktovali si přemrštěné ceny.

K úpadku mletí třísla došlo po čtyřiceti letech provozu mlýna, když nastal rozmach parních strojů a navíc do oboru činění kůží vstoupila chemie.

Pak stavba dlouho chátrala, až ji koupilo město. Ve objektu s kruhovým půdorysem nabídlo bydlení lidem v nouzi. V sedmdesátých letech projevil o větrník zájem známý malíř a ilustrátor Cyril Bouda, chtěl si v něm zřídit galerii.

„Soudruzi mu to ale zamítli. Řekli, že by městu zanikla jedna bytová jednotka. Absurdní,“ poznamenal před časem bývalý městský architekt Lubor Herzán.