V Náměšti nad Oslavou se ovšem stavební úřad zdráhá zveřejňovat výši těchto pokut. Jeho úředníci tvrdí: respektujeme zákon, který říká, že taková informace je neveřejná.

Poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí Oldřich Kužílek oponuje: „Domnívám se, že v případech tohoto typu má veřejnost právo znát informace, zda byla stavebníkovi udělena sankce, jak byla vysoká a zda byla zaplacena.“

A jedním dechem dodává, že „smyslem trestání je především odradit případné další osoby od stejných deliktů. Proto naopak logiku postrádá, když se informace o sankcích utajují, protože se tím likviduje vlastní smysl trestů“.

Zde je případ, na kterém lze situaci ilustrovat. Jistá firma nedávno postavila v pětitisícové Náměšti ve Smetanově ulici bytový dům. A v něm udělala jedno obytné patro navíc oproti vydanému stavebnímu povolení. Není to černá stavba v nejhorším slova smyslu, podle územního plánu v lokalitě bytový dům stát může a kdyby si stavebník náležitě zažádal o další patro navíc, povolení by podle všeho dostal. Leč. On ho začal legalizovat až v době, kdy už se stavební práce uskutečnily a ve stejné době běželo správní řízení o přestupku podle stavebního zákona. Uloženou pokutu zaplatil.

Je to tajná informace

Když se zastupitelé na schůzi minulý týden ptali, jak vysokou sankci stavebník dostal, vedoucí stavebního úřadu Jaroslav Čech pouze konstatoval, že je to tajná informace, že úřad vychází z dikce stavebního zákona.

Pokuta putovala do městského rozpočtu. A tak se zastupitelé logicky zeptali znovu, tentokrát vedoucí finančního odboru Milady Burianové, o kolik se rozpočet zvýšil v příjmové části v době, kdy město postih vybralo. Nedozvěděli se nic. „To vám neřeknu, může jít o kumulaci různých pokut, sama po jednotlivých částkách nepátrám. Ani nesmím,“ opáčila Burianová.

Podle zastupitelky Vladimíry Weisové „je to hrozné, lidi ve městě by snad měli vědět, kolik kdo zaplatí, když postaví černotu, aby si ostatní nic takového vůbec nelajzli“.

„Víte, my máme obavu dělat to jinak, než nám ukládá zákon, prostě ho respektujeme,“ podotkl vedoucí stavebního úřadu Čech.

A citoval příslušný paragraf, podle kterého může stavebník dostat za nepovolenou stavbu peněžitou sankci ve čtyřech rozmezích do 200 tisíc, do 500 tisíc, do milionu a do dvou milionů korun.

Pak naznačil, jaké sumy jsou v Náměšti obvyklé: „Při pokutování vycházíme z částek, které jsme dávali předtím. Jednou jsme se pokusili dát horní hranici, ale pokutovaný se odvolal ke krajskému úřadu, který nám to vrátil. Obvykle se u nás ukládají desítky tisíc korun.“

U soudu lze spor i vyhrát

Konkrétnější být nechtěl s tím, že republika je plná stavebníků, kteří nejprve staví a pak teprve stavby legalizují. Vypíchl Rusy v Karlových Varech, kde „to má samozřejmě úplně jiné dimenze, bohužel zákon na jednu stranu neumožňuje zveřejnit pokutu, na druhou stranu je měkký a příkladů odstraněných staveb minimum, pokud vůbec nějaké“.

Oldřich Kužílek, který se zabývá problematikou přístupu veřejnosti k informacím, je přesvědčený, že současný právní stav zveřejnění pokuty umožňuje. „Zákon o svobodném přístupu k informacím totiž výslovně ukládá orgánům, které provádějí kontrolu, dozor nebo dohled nad některými činnostmi, aby zveřejňovaly výsledky svých zjištění. Například Česká obchodní inspekce zveřejňuje závěry některých kontrol, například o kvalitě benzínu na čerpacích stanicích. Dohled nad stavební činností je podobný. Stavební úřad tedy může zveřejnit, komu udělil jakou sankci,“ domnívá se Kužílek. A dodává, že pokud někdo podá žádost o informaci o udělené sankci, mohl by takový spor u soudu vyhrát.