Kliknutím zvětšítePřekvapilo mne, v jaké šíři poskytujete své služby. Měl jsem za to, že Paprsek naděje je takový menší klub.
Bývalo tomu tak dříve, mívali jsme otevřeno jen třikrát v týdnu. Teď máme otevřeno každý den od pondělí do pátku. Od osmi hodin do dvou míváme skupinové aktivity, a individuální schůzky do 16 hodin. Máme i dvě terénní pracovnice, mohou dojet k lidem domů v rámci celého okresu.
Dá se náplň vaší práce nějak stručně shrnout?
Snažíme se lidi s duševním onemocněním vrátit zpátky do normálního života. Aby byli schopni běžně fungovat, zařídit si věci, uvařit si, uklidit, vyřídit si věci na úřadech. Aby uměli zacházet s financemi. Je to i o náplni času, o aktivitách.
Daří se to?
Myslím, že ano. Výsledky jsou někdy vidět až po delší době. Máme zpětné vazby od lidí, že se jim tu líbí, že to je pro ně důležité. Chválí si, že se mohou setkávat si lidmi, kteří mají podobné problémy. Nemusí si tu na nic hrát. Jsou tady přijímáni takoví, jací jsou.
Pro koho je vaše zařízení určené?
Pro lidi s psychózou, depresemi, s úzkostnými poruchami, s poruchami osobnosti, naši uživatelé mají většinou přiznaný invalidní důchod. Je to různorodé, i věková hranice je široká, od 18 do 70 let. Chodí sem muži i ženy, lidé různého vzdělání. Psychické problémy se nevyhýbají nikomu.
Kolik máte klientů?
Momentálně šedesát. Neznamená to, že by tu bylo denně tolik lidí. Průměrně jich přichází tak 14, další dva až tři navštívíme v terénu. Nemáme to nijak omezeno, nikdy nevíme přesně, kdo přijde. Je to dobrovolné, lidé si sami vybírají z aktivit, které nabízíme. Nebo přicházejí řešit svoji aktuální situaci.
Co s nimi obvykle řešíte?
Častými tématy jsou sociální izolace, málo se orientují ve svých právech, problémy při komunikaci s úřady, nezvládání běžných dovedností jako je hospodaření s financemi, péče o domácnost. Často také dluhy, nebo třeba jen převedení na jiného operátora. Tito lidé si s tím neumí poradit, nebo se nechávají snadno zmanipulovat.
Je pravda, že depresí a duševních poruch v populaci přibývá? Jaké jsou vaše zkušenosti?
V naší klientele převládají lidé s psychózou, většinou se schizofrenií. Touto nemocí trpí stále jedno procento populace, to je neměnné. Depresí ovšem přibývá, znám lidi, které to z plného pracovního nasazení dostalo do kolen a nejsou teď schopni běžně fungovat, chodit do práce.
Vaší novou aktivitou je svépomocná skupina. Pro koho je určena?
Pro dospělé lidi, kteří mají osobní zkušenost s duševním onemocněním. Není pro rodinné příslušníky. Jiné omezení tam není. Chtěli jsme udělat skupinu hodně otevřenou, pro klienty naší služby i pro kohokoli z veřejnosti, kdo má potřebu se scházet, vypovídat se, případně tu získat přátele. Svépomocná skupina nebude o nějaké odborné pomoci, nebude tu odborník, který by dával rady.
Někdo ale přece musí skupinu usměrňovat.
Budeme tu dvě pracovnice Paprsku. Klademe si za cíl skupinu zorganizovat, dát jí prostor a čas, vytvořit pravidla skupiny. Předpokládáme, že postupně se najde někdo z řad účastníků, kdo by chtěl poté skupinu organizovat sám. Jak už název napovídá, svépomocná skupina je o svépomoci. Lidé si pomáhají navzájem.
Jaké jsou s tím zkušenosti. Funguje to?
Byli jsme se inspirovat v organizacích, které už tohle dělají. Často to funguje na principu peer konzultantů. To jsou lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním a jsou zároveň pracovníci té instituce. Skupinu vedou. Člověk, který si nemocí prošel, může efektivně pomáhat a být oporou pro ostatní. Samozřejmě musí být na to zralý a musí vědět, co s ním jeho nemoc dělá.
Bude skupina koherentní, když se může hlásit každý? Nebude někdo vyčnívat?
Od toho jsou pravidla, která se nastaví. Skupina si pak sama vyselektuje, vše, co překračuje pravidla. Ale ano, riziko, že se sejdou různorodé typy, tu je. Na to budeme dohlížet my jako moderátoři.
Jak často se bude skupina scházet?
Máme v plánu jednou za 14 dní. Je to ale otázka domluvy. Záleží, jaká bude potřeba lidí. Chceme skupinu pořádat v pozdních odpoledních hodinách, aby byla přístupná i pro pracující.
Jak bude zaručena anonymita?
Jednak nechceme žádná odborná doporučení, nepotřebujeme ani znát příjmení člověka. Anonymita je zaručena i pravidly. Věci, které se ve skupině řeknou, v ní také zůstávají.
Co vás vedlo k založení svépomocné skupiny?
Potřeba lidí sdílet svoje problémy. Také Charita, jejíž jsme součástí, se teď hodně snaží pomáhat lidem, kteří do sociální sítě jaksi nezapadají, něčím se vymykají, jsou trochu mimo systém. Charita má snahu pomoci lidem v krizi, vytvořit pro ně záchrannou síť. Tohle je toho součástí.
Chcete něco případným zájemcům vzkázat?
Ať přijdou a zkusí to. Nemusí se bát.
Paprsek naděje
Paprsek naděje – Centrum služeb pro podporu duševního zdraví Třebíč je jedno ze zařízení třebíčské Charity. Poskytuje bezplatně službu lidem s duševním onemocněním z regionu Třebíčska ve věku 18 – 70 let. Nabízená podpora a pomoc směřuje především k získání dovedností potřebných k samostatnému zvládání běžného života a k začlenění do společnosti. Zaměřuje se na nácvik praktických činností (nakupování, vaření, úklid, praní, hospodaření s finančními prostředky, telefonování, práce s PC), nácvik samostatného jednání s úřady, poskytuje doprovod, informační servis a pomoc při zprostředkování dalších služeb. Dále centrum nabízí množství volnočasových aktivit jako je například keramika, pedig, trénink paměti, posezení v cukrárně, společná setkávání nebo výlety.
Novinkou Paprsku naděje je vznik svépomocné skupiny pro osoby s duševním onemocněním. První schůzka proběhne ve čtvrtek 20. dubna od 17:00 do 18:30 hodin v prostorách Paprsku naděje, Gen. Sochora 705, Třebíč. Účast na svépomocné skupině je zdarma, je anonymní, není podmíněna uzavřením smlouvy o využívání služby. Není třeba se nikde hlásit, stačí prostě přijít.
V případě potřeby bližší informace získáte u Jindřišky Šmejkalové, tel. 776 274 311, e-mail: paprsek@trebic.charita.cz.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
