Sluníčko svítí do tváře, všude kolem zelené louky a větřík hrající si se stébly trávy není vůbec studený. Počasí jako na konci března. Kalendář ale ukazuje 30. prosinec a z nedaleké rozhledny se line zvuk trubky, tolik typický právě pro tento den. Tradiční předsilvestrovský pochod na nejvyšší kopec Třebíčska, 711 metrů vysokou Mařenku, se tentokrát koná za podmínek takřka zcela jarních.

Dokazuje to i poznámka jednoho ze dvou trubačů, kteří svým uměním jako vždy vítají na vrcholu stovky příchozích známými písněmi. Jednou z nich jsou i Bílé Vánoce. „My ale máme jarní Vánoce,“ směje se Zdeněk Máca, který sem s trubkou chodí už léta. „Troubím tady každý rok od té doby, co se postavila rozhledna. Je to tradice,“ vysvětluje Máca.

V pekárně a lahůdkárně Kejval se před svátky nezastaví.
Majitel lahůdkárny na Vysočině: Obložený chlebíček se šunkou nic nepřekoná

Pochod na Mařenku pořádá zdejší mikroregion Podhůří Mařenky. A právě Máca je naprosto ukázkovým obyvatelem tohoto kraje. „Já pocházím z Martínkova, ale dlouhá léta jsem žil v Lesonicích a od letošního roku bydlím v Cidlině. Tak jsem si udělal takové kolečko po tom našem podhůří,“ dodává a pak zase přiloží nástroj ke rtům a krajem se začne linout koleda Nesem vám noviny.

Podobným „cestovatelem“ po zdejším kraji je i Arnošt Urbánek, jeden ze zakladatelů pochodu a někdejší starosta Předína. „Ale narodil jsem se v Chlístově,“ podotýká a vzpomíná, jak tyto výšlapy vlastně začaly. „Už je to strašně dlouho. Začali jsme sem organizovaně chodit, když vznikl mikroregion. To bylo v roce 2000. Ale neorganizovaně jsme sem vždy před silvestrem mířili už předtím. První ročník byl spíše spontánní záležitost, která se ale rychle uchytila. Když lidi někam přijdou, tak je dobré v tom pokračovat,“ zamýšlí se Urbánek.

Koštování destilátů

Podle něj vedly obyvatele okolních obcí k setkávání právě na Mařence dva hlavní důvody. „Jednak všichni členové mikroregionu vidí právě na tento vrchol, ať už jejich obec leží na jakékoli světové straně. A za druhé se ty první ročníky ukázaly také coby dobrá příležitost pro vzájemné ochutnávání destilátů. To už sice dávno není tak úplně pravda, ale pořád můžete zahlédnout tu a tam některé, kteří v této tradici pokračují,“ pomrkává bývalý starosta a dříve též místopředseda mikroregionu.

Jak je patrné při pohledu okolo, pokračovatelů v této bohulibé činnosti je pořád značné množství. Není se co divit, okolní vsi jsou známé svými sady plnými ovocných stromů, jejichž plody dovedou místní velice dovedně přetvářet do kapalného stavu. Oblíbené koštování například v Cidlině či ve vzdálenějším Martínkově budiž tomu důkazem.

Výtokový stojan v Třebíči na Stařečce. Ve středu města jich bylo asi dvacet, lidé si k nim chodili pro vodu poté, co byly zrušeny kašny.
Ještě před sto lety v Třebíči nebyly vodovody, lidé pro vodu chodili na náměstí

Urbánka v obou jeho funkcích nedávno vystřídal Zdeněk Skála, na kterého letos připadla příjemná povinnost přivítat na Mařence všechny příchozí. „V dnešním roce jsme oslavili deset let od otevření zdejší rozhledny. Všem vám děkuji, že jsme se pod ní zase sešli, a za rok na shledanou,“ říká Skála a v ozvěně na jeho slova zní ze stovek úst mocné: „Na shledanou v příštím roce!“

Je-li totiž už nyní něco jistého, pak právě to, kde přesně za rok budou obyvatelé Rokytnice nad Rokytnou, Markvartic, Předína, Štěměch, Čáslavic, Římova, Chlístova, ale i vzdálenějších obcí včetně Třebíče. Potkají se na Mařence, nejvyšším vrcholu Třebíčska, aby si tak jako vždy popřáli hodně štěstí a zdraví.