Na kluziště začínají dopadat sněhové vločky. Teplota se drží pod nulou. To nevadí patnáctiletému Adamu Ivanovi z Hrotovic. Po ledě se prohání zkušeně. „Rybníky ještě nejsou dost zmrzlé, tak jsem tady. Čekám, až si budu moci zajít na rybník do Rouchovan. Baví mě to tam víc. Je to větší a otevřenější. Sem jezdívám párkrát do měsíce,“ prozrazuje mladý bruslař.

O pohodlí lidí se stará Kateřina Macháčková. Půjčuje zájemcům brusle, brousí jim je a prodává občerstvení. „Musíte být k lidem milí, pokud chcete, aby byli slušní k vám. Ještě se mi nestalo, že bych tady narazila na někoho, kdo by dělal problémy,“ říká. Sama bruslí ráda, jen na to kvůli práci nemá moc času. „Když to jde, na led si zajdu. Občas se to podaří večer, když tu není tolik lidí,“ dodává.

Ukázka z nového dokumentu VAS Třebíč o kanalizační vodě.
Had i potkani. Unikátní dokument odhaluje tajemství třebíčské kanalizace

Bruslit syna učí také bývalý hokejista Martin Kubík. „Syn na ledě stojí potřetí. Řekl bych, že mu to docela jde. Hodně mu pomáhá držadlo, za které se může při bruslení chytit. Ale víc si užívá, když se drží mě. To se potom nemusí odrážet a jen se veze,“ porovnává výukové metody hokejista.

Kluziště Na Hvězdě
Provoz bruslení je od sedmi ráno do desíti večer
Rozměry kluziště jsou 20 x 40 metrů
Kluziště funguje až do 10 °C
Časový blok trvá od hodiny do hodiny a čtvrt
Půjčení bruslí stojí sto korun na jeden blok
Platí se zároveň vratná záloha tři stovky korun
Pro děti jsou připravená držadla zdarma

Ne všichni na sportoviště zavítali kvůli tomu, aby obuli brusle. Ctirad Obršlík stojí mimo kluziště a s úsměvem se dívá, jak se na ledě klouže jeho vnučka. „Přišel jsem se podívat na dceru s vnučkou. Sám už tolik na led nechodím. Když ale vidím, jakou má z toho vnučka radost, je to, jako bych tam s ní přímo byl,“ vypráví důchodce. Vnučku ještě plánuje naučit bruslařské triky.

Hodina a čtvrt uplynula. Sníh přešel v déšť. Je potřeba připravit ledovou plochu pro další nadšence. „Starám se o to každý den. S rolbou jsem se naučil jezdit minulý rok. Není žádná sranda to tady mít. Dvě stě tisíc korun padne měsíčně na elektriku z kompresorů, aby to tu všechno utáhly,“ shrnuje důchodce Pavel Fránek, který o led pro ostatní pečuje, ale sám si na něm kvůli špatným kolenům nezabruslí. „Když se na rolbě projíždím, tak se bavím. Snažím se už jen se bavit,“ doplňuje s optimismem. Rolba zahajuje první kolečko.