Dvě tisícovky lidí se bavily. Pořadatelé si na nezájem diváků rozhodně nemohou stěžovat

„Jó, taky pálíme na tu Pozďatínskou lávku. To je náhodou sranda,“ rozplývá se parta rozjívených mladíků. Slečny v apartních letních šatičkách, které stojí opodál, na ně mávají a už si s nimi domlouvají sraz na přímo na místě. A co se to v Pozďatíně vlastně koná? Na zdejším rybníčku zvaném Lože je přes třicet metrů dlouhá dřevěná lávka a tu je nutno překonat. Kategorie jsou čtyři: na kole do osmnácti let, na kole nad osmnáct let, dvojice s trakařem a pivní týmy. Že si pořadatelé pátého ročníku téhle divočiny na nezájem nemohou stěžovat, o tom svědčí čísla: dva tisíce návštěvníků, víc jak stovka účastníků, třicet čtyři sponzorů a ceny pro vítěze za čtyřicet tisíc.

„To počasí jsme si objednali,“ mne si ruce hlavní organizátor a místní hasič Jaroslav Musil. „Dali jsme – tedy jako Sbor dobrovolných hasičů Pozďatín – před pěti lety u piva hlavy dohromady a řekli jsme si, že uděláme něco pro děcka a lidi ze vsi,“ usmívá se.

Éterem se line veselá hudba a vtipný komentář exmoderátora rádia Vysočina Koudy. Do vody z oné lávky padají více či méně odění závodníci. Vyhrát se dá totiž i s neobvyklým pádem či výstředním oblečkem. Jedním ze žhavých kandidátů je chlapík oděný jako německý bojovník z poslední světové války. Lidové vstupné, spousta jídla a pití, skákací hrad v ceně a hlavně výborná zábava spojená s dobrou organizací – to bylo to, oč tu šlo.