Dle mého názoru se jedná o jedno z vůbec nejlíbivějších vozů evropské provenience své doby. Nová Cortina se představila v roce 1970 a pyšnila se zcela novou karoserií. Ta, na rozdíl od předchůdce v anglickém stylu, měla tvary výrazně americké. Celý vůz pak byl širší a nižší. Na první pohled dominovala přední maska s dopředu vystouplými hranami blatníků a středem kapoty. Všechny tyto tvary také náležitě kopíroval i přední chromovaný nárazník. Americkému stylu nezůstalo nic dlužno ani zadní čelo, kde se přes celou šířku táhl příčný pás, u dražších modelů doplněný lištou z hliníku, zakončený sdruženými lampami. Espézetka našla své místo pod nárazníkem. Při pohledu z boku zaujaly oblé horní hrany blatníků, díky nímž Cortina dostala přezdívku „labuť".

Pro evropské trhy nabízela Cortina řadové čtyřválce o obsahu 1.3 až 2.0 litrů. Pro australský trh byly v nabídce i šestiválce 3.3 a 4.1 litrů. Převodovka mohla být mechanická se čtyřmi stupni, nebo automatická. „Labuť" se vyráběla jako dvoudveřový tudor, kombi nebo sedan. Ten se u nás také oficiálně prodával. První modely měly motory s rozvodem OHV a atraktivní přístrojovou desku ve stylu zámořského Mustangu. Poslední modely měly motory OHC a novější přístrojovou desku, kterou zdědil následující model MkIV.

Český kutil

Na konci devadesátých let se mi podařilo zakoupit Cortinu MkIII 1.6 OHC ve Staré Boleslavy. Celkový stav byl velice dobrý, karoserie naprosto bez koroze a k vozu navíc patřila spousta nových náhradních dílů. Bohužel, Cortina byla napadena českým kutilem. Nejodpudivěji působily černé plastové nárazníky pocházející ze Škody 120, samozřejmě náležitě nastavené, protože čela Cortiny byla podstatně širší,nežli u stodvacítky. Ze stejného auta byla i obrovská hranatá plastová zpětná zrcátka. Originální volant byl zaměněn za modernější čtyřramenný z Cortiny MkIV. Bohužel, Cortina MkIV má kromě novějšího volantu i delší celý sloupek řízení, takže v „labuti" byl volant doslova přilepený na palubní desce. Ale všechno to byly změny a úpravy vratné. A to bylo důležité. Cortinu jsem si odvezl domů a po nějakém čase sehnal a namontoval originální nárazníky i volant. Chromovaná zrcátka propůjčil ruský Žigulík. Co se mi sehnat nepodařilo, byly originální poklice kol. Nejdříve je nahradily chromované drátěné, později přišly na řadu zcela nové disky FORD RS s chromovaným středem, které dávaly vozu větší rozchod kol. S moji Cortinou jsem se zúčastnil mnoha srazů a jízdu s ní si náležitě užíval.

V Třebíči v té době jezdily ještě čtyři další „labutě". Modrá OHC pana Hrubeše, červená Rudolfa Pražana a dvě bílé OHV. Jedna z nich několikrát v Třebíči změnila svého majitele, než byla odprodána do Želetavy. Druhá, s automatickou převodovkou, sloužila opět v rodině již zmíněných Pražanů, aby byla později přes autobazar prodána mimo republiku. K vidění bývala i zelená „labuť", která měla sídlo pravděpodobně někde v okolní Třebíče, ale majitele se mi nikdy nepodařilo vypátrat. Dnes není lehké narazit na „labuť" ve slušném a originálním stavu. Díky své atraktivní karoserii jich většina padla za oběť různých tuningových úprav.