Navíc, když ještě ke všemu pocházela ze země socialistických států. Nejpozoruhodnější však bylo, že tento vůz v soutěžích porážel i mnohem silnější vozy věhlasných značek. Byla to Škoda 130 RS. Kde se vzala?

Škoda 130 RS byla vyrobena na základě Škody 110 R. „Erko" se začalo vyrábět v roce 1970 v Kvasinách, pobočném závodě AZNP. Mělo navázat na tradici sportovně střižených vozů Škoda, jejichž posledním zástupcem byl kabriolet Felicia. Škoda 110 R byla postavena na základě sedanu 100/110. Sdílela s ním většinu součástí včetně hnacího agregátu. Motor byl u „Erka" mírně vyladěn na vyšší výkon. Hlavní byla atraktivní karoserie kupé s výrazně skloněným čelním oknem a tenkými sloupky splývající střechy.

Čtyřmístný interiér vypadal také sportovně. Přístrojové desce s pěti kruhovými ukazateli, mezi kterými nechyběl otáčkoměr a tlakoměr oleje, dominoval volant malého průměru a vše podtrhovala na Škodovku propracovaná přední sedadla, později i s opěrkami hlav.

Majitelé kupátek se mohli těšit takovými technickými vymoženostmi jako byl například elektrický ostřikovač čelního okna, zapuštěné venkovní kliky dveří nebo alternátor namísto dynama, na které si sedany musely ještě nějakou chvíli počkat.

Snad nejatraktivnější byly dveře bez okenních rámů nebo zadní boční odklápěcí okénka. Zpočátku mělo kupé přední masku se dvěma hlavními světlomety, od roku 1973 však dostalo masku novou, stejně jako sedan 110. Nová maska obsahovala čtyři kruhové světlomety. Přibyly vnitřní pomocné dálkové, nezbytné pro rychlou jízdu.

Za devizy

Kupé Škoda 110 R bylo a je bezesporu velice líbivé auto. Snad i proto velká část kupátek putovala na západní trhy získávat devizy a domácí zákazníci lačnící po „lepším" svezení se museli spokojit pouze se silnějším sedanem 110. Výroba „Erka" skončila v roce 1980. Kupé tedy ještě o několik let přežilo své soukmenovce řady 100/110.

Narazit dnes na „Erko" v pěkném stavu je již výjimkou. Jiří Skalka o tom ví své. Svoje první „Erko" koupil ve 25 letech. Kupé bylo po havárii a trvalo nějakou dobu, než bylo zase pojízdné. Práce, čas i peníze se však vrátily dlouholetou věrnou službou celé rodině. U Skalků se postupně vystřídala další auta, ale před pár lety Jiří na jedno takové „Erko", své auto z mládí, opět narazil. Vzpomínky na výjimečné kupé, za kterým se každý otočí, se vrátily. Přesto, že auto bylo ve zbídačeném stavu, putovalo k Jiřímu do garáže čekat na chvíli, kdy přijde jeho čas. A ten plynul.

V roce 2009 znenadání přišla nabídka na koupi dalšího „Erka", které se nacházelo v právě probíhající renovaci. Po propočítání potřebných výdajů na dokončení renovace se další sympatické kupátko přestěhovalo ke Skalkům do garáže. Druhé mělo větší štěstí, protože v srpnu 2010 vyjelo v plné kráse .

JAN KOTLÍK