V domě, který už dlouhá léta sloužil k bydlení, zemřel poslední nájemník. Město jako vlastník má teď volné ruce k tomu, aby s chátrající stavbou naložilo podle svého uvážení. A budoucnost Krankenhausu se už mlhavě rýsuje.

„Pravděpodobně dům nabídneme nějakému investorovi. Podnikatelský záměr by měl zapadnout do zdejšího cestovního ruchu,“ konstatoval starosta Třebíče Ivo Uher.

Jeho představou není dům služeb či sídlo firmy s kancelářemi. „Nabízí se spíš penzion nebo jiná forma ubytování,“ předeslal. V tuto chvíli je ovšem prodej pouhou vidinou. Majetkový odbor městského úřadu má nyní připravit podmínky privatizace. Starosta zatím neví, zda město upřednostní výběrové řízení či aukci. „Při aukci je riziko, že dům koupí zájemce s odlišnými představami. Výběrové řízení by zohlednilo úmysl města,“ zamyslel se.

O koupi prý již projevila zájem rodinná dvojice, která má zkušenosti s jiným ubytovacím zařízením na území města. „Možnost dostanou i další. Nebráníme se ale jiné myšlence. Budeme rádi, pokud nás někdo překvapí dobrým nápadem,“ řekl Uher.

Nevyloučil ani možnost, že by si město dům ponechalo a opravilo. A co by si přáli obyvatelé okolních domovů? Hlavně klid, ruchu si tu prý v minulosti užili až dost. „Mělo by to být něco, co sem nepřitáhne hlučné zákazníky a spoustu aut,“ přejí si manželé Hrůzovi.

Za těch pár let, co bydlí v těsném sousedství bývalé židovské nemocnice už byli svědky lecjaké podívané. Bouřlivých oslav nákupu automobilu, které skončili vylomením zábradlí a pádem jednoho z domácích ze zídky, hádek a šarvátek, jimž zabránila až kovová mříž mezi domácnostmi, policejních vozů i sanitek, odvážejících znepřátelené nájemníky Krankenhausu. „Každou chvíli se tam něco dělo,“ vzpomínají.

Opuštěný patrový dům s rozbitými skly v zabedněných oknech, otlučenými omítkami a stopami dnes již vyhaslého života na podlahách omšelých pokojů není jedinou vadou na kráse turisty vyhledávané židovské čtvrti.

Jen o pár metrů dál je jí bývalý sirotčinec, na první pohled v katastrofálním stavu. S ním ale město nic nezmůže. „Sirotčinec městu nepatří. Je v soukromých rukou, které s ním bohužel nic nedělají,“ konstatoval starosta Ivo Uher.

Zmiňovaný dům zvaný Krankenhaus byl postaven v roce 1852 jako nemocnice pro 24 ležících pacientů. V dalším století byl nadstavěn a využit jako činžovní dům. Sousední sirotčinec pochází z počátku 18. století a svému účelu sloužil do konce druhé světové války. Obě stavby jsou zapsány mezi památky UNESCO.