„Chtěl jsem vyzkoušet, co tělo vydrží. Viděl jsem, že už u toho i někteří lidé omdleli, zajímalo mě, jak to snesu já," řekl po úspěšném pokusu Lukáš Toufar.

Celou akci vedl Ladislav Švaříček, který také s nápadem do Třebíče před několika lety přišel. „Jedna větší skupina existuje v Praze, já jsem to ale objevil na Slovensku, kde jsem poznal lidi, kteří s podobnými kousky před časem soutěžili v televizní talentové soutěži," připomněl.

V Třebíči si háky v kůži a zavěšení se za ně na strom zatím vyzkoušeli čtyři lidé. Přílivu dalších brání podle Ladislava Švaříčka několik faktorů. „Většina se toho bojí, uvažuje o tom, mluví o tom, ale odhodlání jim chybí. Nebo se jim to nehodí z jiného důvodu, třeba že se nemohou pár týdnů poté koupat," vysvětloval muž, který se živí jako tatér.

Na Kostelíčku se sešla desítka lidí. Ti byli svědky nejen vpichování kovových háků do kůže Lukáše Toufara, ale i poctivé přípravě. „Na hygienu a zdraví myslíme především. Vše je sterilizováno a rány po vyjmutí háků ošetřeny tekutým obvazem," popisoval Ladislav Švaříček.

Dobrovolníkovi nejprve záda očistil, fixou vyznačil přibližný střed mezi lopatkami a poté čtyři body, dva pro každý ze dvou háků.

Při zavádění kovových hrotů do kůže i po celou dobu zavěšování se Lukáše Toufara ptal, zda je vše v pořádku. Ten odpovídal vždy stejně: „Vše ok." Pocit několik centimetrů nad zemí, zavěšen na stromě a pouze za vlastní kůži si pak vcelku užíval. „Je to zvláštní," poznamenal.

Měl větší strach, než jaký byl třeba

Ojedinělý stav u něj panoval i po spuštění na pevnou zem a vyjmutí háků. „Bolest necítím, spíš mi přijde, jako bych tam ty háky měl zapíchnuté pořád," líčil Lukáš Toufar.

„Popravdě jsem to čekal horší. Měl jsem z toho větší strach, než jak to nakonec vypadalo. Je ale s podivem, co ta kůže vydrží a udrží," doplnil. Po jeho úspěšném pokusu byla patrná jen kapka krve, často se to bez ní obejde úplně.

Výkonem napodobil americké indiány, kteří podobné zavěšení absolvovali při přijímání mezi kmenové válečníky. „Oproti nám to dělali jen s tím rozdílem, že se čekalo, až se tělo z těch háků utrhne, až ta kůže povolí," řekl Ladislav Švaříček.

Tato součást indiánského obřadu existovala ještě v 19. století. „Dokud ji americká vláda nezakázala. I později se to ale v několika místech provádělo tajně," podotkl.

Pro indiány to totiž podle Švaříčka znamenalo víc než jen tradici. „Věřili, že tělo je slabinou ducha a že právě fyzická bolest těla mnohem silnějšího ducha oslabuje. Překonáním bolesti posouvali její vnímání někam dál, na vyšší stupeň. Můj motiv k tomu byl něco překonat, něco si dokázat. Lákavé jsou i další věci, které se těžko popisují. Třeba euforie, která se potom dostaví," doplnil Ladislav Švaříček, který si zavěšení na háky vyzkoušel již dříve.