Průběh byl podobný, jaký znají diváci televizní kuchařské show MasterChef. Jen podobu díla mohli mít účastníci rozmyšlenou ještě před příjezdem do Itálie. "Při soutěži pak nechyběl šibeniční časový limit, ostré oko porotců, jak se pracuje s materiálem, kontrola, zda se nešvindluje a netahá se něco hotového z tašky. Zkrátka šlo o pěkný adrenalin,“ shodli se po návratu třebíčští členové týmu – kováři Václav Noha a Luboš Jan. V sehrané čtveřici byli ještě Jiří Ondráček z Radostína nad Oslavou a Josef Tulis z obce Dlouhé u Nového Města na Moravě. Jako guru a pátý nekovající člen se účastnil Dalibor Rybníček.

Společné dílo má asi 40 centimetrů na výšku plus kámen. Kováři do výrobku během tří hodin vložili veškerý svůj um – kreativitu, řemeslo i cit pro detail. Správně si „rozhodili“ úkoly a podařilo se.

Rizika tam byla

Že se na akci víc jak tisíc kilometrů daleko vypraví, se rozhodli před třemi měsíci. Znají se z různých sympozií. Poslali přihlášku a zamýšlenou skulpturu si společně zkusili doma ukovat nanečisto. „Trochu nás znejistělo, že nám to trvalo 3,5 hodiny, předepsaný limit je o půl hodiny kratší. Ale v ostré soutěži jsme ho nakonec úplně natěsno stihli,“ popsali Václav a Luboš. Do Itálie si s sebou vezli krom části materiálu i své kovářské nářadí jako kladiva, rýhováky, sedlíky, průbojníky. A kámen – vápenec z Nové Vsi, jenž tvoří podstavec. Kovaná část v něm drží na trnu.

Vybrali si kategorii tým bez použití moderní mechanizace, tedy klasické řemeslo. Čtyři lidi kovali na dvou pracovištích. Výrobek vytvářeli z běžné konstrukční oceli. Skládá se celkem z pěti částí, spojených dohromady. Uplatnily se nýtové spoje, svařování v ohni. Kovář musí „číst“ materiál a jeho teplotu, vědět, kdy kterou operaci udělat. Od pořadatelů byl k dispozici materiál, kovadlina i výheň, kde se topilo koksem. To byl další aspekt, který byl pro vítěznou čtveřici dobrodružstvím. „U nás jsme zvyklí dělat na černém kovářském uhlí,“ vysvětlil Luboš Jan. A přidala se další rizika: neznali prostředí, bylo tam jiné světlo, zafungovala nervozita před diváky, materiál mohl při zpracovávání prasknout.

Fortitudo jako odvaha

Jak vůbec vznikl námět a nákres? Vyplynul z letitého přátelství Jiřího a Luboše. „Jirka už několik let nosil v hlavě myšlenku na téma přátelství v podobě loďky a moře, ale neměl to dopracované do konkrétní podoby. Nezávisle na tom jsem před nedávnem dostal zadání na zhotovení plastiky na téma Nespoutané živly,“ předeslal Luboš Jan.

Moře a oceány posloužily jako inspirace. S Jiřím Ondráčkem společně dotvořili plastiku s pracovním názvem "Na vlnách". „Pak do toho vstoupili Vašek a Pepa, se kterými jsme původně menší a jednodušší plastiku dopracovali do současné podoby a na návrh Pepy jí dali latinský název Fortitudo, což v překladu znamená odvaha,“ vysvětlil Jan.

V ukované Odvaze se tak promítla odvaha čtyř kovářů z Česka, zúčastnit se prestižní soutěže. Dojemné a šťastné chvíle pak zažili při vyhlašování výsledků. Kovářským bienále ve Stii žije celé město, akce má neopakovatelnou letní atmosféru, umocněnou prostředím Toskánska. Když na zaplněném náměstí zaznělo, že zvítězila Repubblica Ceca a organizátoři pustili českou hymnu, byly to pro čtyři zkušené borce z Vysočiny okamžiky, na které se nezapomíná.