Třebíčské koupaliště Polanka minulý víkend uzavřelo své brány, aby další návštěvníky opět přivítalo až v roce 2025. Čeká ho velká rekonstrukce. V Třebíči ale pořád mnozí pamětníci vzpomínají na doby, kdy zde nebyly bazény, hřiště, minigolf, či dokonce tobogan. „Jako holka jsem na Polanku chodila. Jenže tehdy bylo koupaliště v řece. A z mostu jsme do řeky i skákali,“ vzpomíná Stanislava Peroutková.

Nynější podoba koupaliště, která v následujícím roce dozná velkých změn, totiž pochází z konce 70. let. Tehdy se podařilo dovedně spojit staré s novým, protože původní převlékací kabiny z dílny architekta Bohuslava Fuchse měli návštěvníci stále k dispozici. Jen už se nekoupalo v řece. „Se stále se zvětšujícím znečišťováním vody v řece Jihlavě upadal stále více zájem obyvatel města o plovárnu. Proto došlo v dalším prostoru (tj. západně od původních lázní – pozn. autora) v tzv. akci Z k výstavbě tří bazénů s přihřívanou vodou, k výstavbě sociálních zařízení a generální opravě stávajících dřevěných šaten,“ popsal městský kronikář Jiří Joura ve své knize Procházky starou Třebíčí počtvrté.

Studie rekonstruovaného areálu koupaliště na Polance. Zdroj: Se svolením MěÚ Třebíč
Třebíčské koupaliště Polanka se na rok zavře, čeká ho velká rekonstrukce

Zajímavá byla ale výstavba samotných městských říčních lázní, které měla na mysli Peroutková. „Městské říční lázně v Třebíči byly otevřeny oficielně v neděli 27. května. Přes chladné počasí dostavilo se velké množství obecenstva, jež prohlédlo si s opravdovým zájmem nový podnik, který lze zařaditi mezi nejzajímavější naše lázeňské podniky v republice vůbec. Celkový dojem jest velmi decentní, veselý a zdravý,“ psal týdeník Stráž 31. května 1934.

Příští rok to tedy bude devadesát let, co městské lázně na Polance přivítaly své první návštěvníky. Je proto trochu škoda, že na toto kulaté výročí bude Polanka zavřená. Jubileum by se mohlo oslavit podobně jako otevření lázní. „Slavnost zahájena byla o půl 11. hod. dopolední fanfárami z Libuše, hranými s nově vybudovaného vyhlídkového pavilonu na Krajíčkově stráni. Po proslovech koncertovala pak hudba na lázeňském paviloně až do večerních hodin,“ popsal slavnostní chvíle týdeník Horácko z 1. června 1934.

Nové koupaliště nahradilo to původní, které bylo na pravém břehu řeky. O tom, jak finišovaly přípravy provozu lázní, napsal dobový tisk. „V tyto dny upravuje se řečiště pro neplavce, jimž bude vyhraženo ke koupání místo jednak dlážděné, jednak štětované v šíři asi 8 m podél levého břehu lázní. V nejbližších dnech bude se usazovati sprchové zařízení, jež stará plovárna postrádala vůbec, brodiště pro ty nejmenší děti a pískoviště,“ napsalo Horácko tři týdny před otevřením plovárny. Mimochodem, na tehdy dřevěné lávce nechalo město zřídit i věž ke skokům do vody.

A kolik tehdy lidé platili za vstup? „1 Kč dospělí, 50 hal. děti. Za toto vstupné má každý nárok na společnou šatnu. Kdo si přeje zvláštní kabinu pro sebe, doplatí za celou kabinu 3 Kč, za rodinnou kabinu 5 Kč, za osobu 1 Kč. Vstupné i kabiny možno předplatiti na celou sezonu: Vstupné 50 Kč, děti 25 Kč, kabina 100 Kč, rodinná kabina 150 Kč,“ upozornilo Horácko v témže článku.

Vybudování městských lázní stálo 300 tisíc korun a z velké části je financovala Městská spořitelna Třebíč. Jen oprava dobových kabin, která probíhala od roku 2016 do roku 2022, stála 12,8 milionu korun. A náklady na novou podobu Polanky byly ještě před nárůstem cen za stavební materiály a práce odhadovány na 120 milionů korun. Doba je zkrátka trochu jinde – ale něco přece jen zůstává. Polanka je stále obklopená zelení podobně, jako když přivítala první návštěvníky. Těch do městských lázní v prvním roce jejich provozu dorazilo dvaadvacet tisíc.