Tito středně velcí ptáci jsou charakterističtí dlouhým krkem se silným, ostře zahnutým zobákem. Jejich zbarvení je převážně černé, rozdíly mezi samečky a samičkami jsou nevýrazné. U mladých ptáků je nápadné světlé zbarvení břicha. Jsou to výborní plavci, kteří k plavání pod vodou využijí nohy s plovacími blánami, křídla i ocas. Při letu ve skupině se často řadí do klínu podobně jako husy, které svým letem hodně připomínají. V posledních letech se na našem území objevuje také podobný druh, kormorán malý, který patří mezi v Evropě velmi ohrožené druhy ptáků s centrem výskytu v dolním Podunají.

V České republice hnízdí kormorán velký na jižní Moravě a v jižních Čechách. Hnízdní populace u nás vznikla teprve v posledních 30 letech, kdy se početnost evropských populací začala zvyšovat a ptáci se stále častěji během cest na zimoviště v jižní Evropě zastavovali i u nás.

Jeho výskyt je vázán na rybníky, velké řeky a vodní díla. Na málo navštěvovaných ostrůvcích se usazují kolonie kormoránů, hnízda si staví vysoko v korunách stromů. Na jednom stromě mohou být až desítky hnízd. Na sezení na vajíčkách i na krmení mláďat se podílejí oba rodiče. Naše populace kormoránů jsou tažné. Hnízdních párů je v České republice několik stovek, v zimě je však možno pozorovat i několik tisíc kormoránů, kteří se k nám slétají ze severní Evropy, kde jsou obrovské hnízdní populace především na mořských pobřežích.

Potravou mláďat i dospělých jsou především ryby, nejčastěji o velikosti 20-25 cm. Každodenně je schopen kormorán sníst až 0,5 kg ryb. Za potravou je schopen se potápět i do větších hloubek. Nejčastěji loví ve skupinách, ryby si nahánějí do mělké vody, kde jsou pro ně snadnější kořistí. Kormoráni část ryb pouze poraní, především se jedná o větší kusy, které nejsou schopni ulovit.

To je důvodem, proč zejména rybníkáři a v posledních letech i sportovní rybáři prosazují odstřel a plašení velkých hejn kormoránů na řekách a rybnících, kde mohou způsobit velké škody. Zda povolovat či nepovolovat odstřel kormoránů není ani tak problém ochrany populace těchto ptáků, protože jejich početnost u nás ovlivňuje stav hnízdních populací na severu Evropy. Jde spíše o etický problém, zda je či není možné zabíjet z těchto důvodů volně žijící a navíc chráněné ptáky a plašením ovlivňovat i další skutečně ohrožené druhy. Problém kormoránů nám opět ukazuje, jak hluboko zasahujeme do citlivých přírodních vazeb a jak málo o nich víme. Výstavbou velkých vodních nádrží připomínající jezera a jejich přerybněním jsme poskytli kormoránům ideální podmínky pro lov, nezamrzající řeky pod přehradami jim umožňují lovit i v tuhých zimách, kdy je většina vodních ploch zamrzlá a kormoráni by tu jinak nenašli zdroj potravy. Bohužel problém chceme řešit střelbou, která však spíš než jeho vyřešení přináší problémy další.

Kormorán velký dnes skutečně není v Evropě ohroženým druhem, vezměme si z jeho příběhu raději poučení z toho, jaké má dopady naše působení na přírodu a snažme se naučit s ním žít. Jistě to bude znamenat i nějaký způsob regulace, předcházet by však mělo zamyšlení nad skutečnou příčinou problému a dalšími souvislostmi.

PAVLÍNA KŘIVANOVÁ