Do povědomí lidí se zapsal již svými dřívějšími modely, například tím, který zobrazuje Židovskou čtvrť. Na jeho základě vlastně vzniklo nejaktuálnější Vrškovo dílo.

OBRAZEM: Projděte se Třebíčí v letním podvečeru roku 1835

Váš nejnovější model zobrazuje Třebíč, jak asi vypadala v roce 1835. Mít takovou možnost, chtěl byste se do té doby osobně podívat? Zkontrolovat, jak moc je model věrný?„Seděli jsme s Milanem Šťastným z firmy Kapucín a on mě začal hecovat, že teprve něco by bylo udělat model Třebíče. Zasmál jsem se a z legrace povídám, že je to maličkost, tím to pro mě skončilo. Jenže on za měsíc přišel s tím, že to budou financovat a ať se do toho pustím. Pak už mi tedy nezbývalo nic jiného," směje se Stanislav Vrška. O tři roky později tak může každý obdivovat precizní práci muže, jenž byl za svoji práci oceněn cenou města Třebíče. „Vždycky jsem se setkal jenom s příznivou odezvou," říká Stanislav Vrška o své práci.

To by bylo samozřejmě zajímavé, ale není potřeba si představovat, jak šel pan Brouček do jiný éry. Když si totiž přečtete knížky od Karla Dvořáka, dva díly Ze staré Třebíče, a hlavně pět knih, které napsal pan Joura, tak se dá říct, že jde téměř o vyčerpávající informace o staré Třebíči. To jsou úplně nádherné podklady.

Jaké další materiály sloužily k zachycení tehdejšího města?

Mimo knih, které jsem zmínil, existuje i spousta fotografií. První fotografie Třebíče jsou sice až z roku 1860, v té době bylo zfotografované celé náměstí. Plány jsem měl z roku 1835 a vycházel jsem z toho, že za pětadvacet let se fasády domů nezměnily natolik, abych fotografie nemohl použít. Myslím si, že model by mohl asi z osmdesáti nebo devadesáti procent odpovídat období roku 1835.

Co zbývajících deset nebo dvacet procent, jaký byl postup zde?

Byly věci, u kterých jsem neměl fotografii, takže jsem nemohl vědět, jaká přesně fasáda byla. Do spousty domů jsem ale vlezl, někde jsem se ptal i majitelů, jestli něco neví. Člověk musí také vycházet z dobových stavebních zvyklostí. Třeba střechy. Některé jsou z pálených tašek, některé ještě šindelové. To přesně odpovídá době, bohatší nahrazovali šindel pálenou krytinou, ale až do konce devatenáctého století bylo hodně střech s šindelem.

Takže když jste nevěděl, snažil jste se nevybočovat z doby a být citlivý?

Jasně. Zrovna tak co se týče i barev. Většinou se používaly vápenné omítky, sem tam do toho někdo namíchal nějakou barvu. Měl jsem k dispozici i staré akvarely nebo obrázky z jiných měst, zvyklosti, které se v té době používaly, jsem docela znal.

Přímo na náměstí nebo s městskou věží jste očividně potíže neměl. Co ale zadní strany domů a dvory, nebyl problém se sháněním materiálů tady?

Fotky dvorů se kupodivu zachovaly taky. Hodně snímků dolní strany náměstí je totiž z Hrádku, kde je zachyceno v podstatě celé náměstí a všechny zadní trakty. Všechny budovy na dvorech jsou navíc půdorysně zachyceny na plánu. To znamená, že rozměry plánu odpovídají. Byla to hospodářská stavení, dílny tkalců, koželuhů a dalších řemeslníků, a pak tam byly chlévy. V té době měli v každém domě krávu nebo prasata, to bylo úplně běžné.

Orientoval by se obyvatel dnešní Třebíče v Třebíči roku 1835?

Určitě. Podstatné je náměstí, a to je stejné. Potom je tu ulice Kostelní, dnes Hasskova a kostel, význačný bod. Martinské náměstí sice dnes vypadá úplně jinak, je tam postavená banka, ale já si ještě pamatuji, když vypadalo podobně jako na modelu. Spousta lidí bude koukat na Masné krámy, které byly zbourány na konci devatenáctého století, dnes je na jejich místě ulice. Na náměstí stály kašny, které tam už také nejsou. Je jich škoda, dodávaly městu šmrnc. Jsem zvědav, jestli se je někdy podaří obnovit. To jsou věci, které by třeba někoho zmátly, ale rozhodně ne natolik, aby se neorientoval.

Zmínil jste kašny, na náměstí stály tři, dnes tam není ani jedna. Proč se odstranily?

To bylo z hygienických důvodů, byly napájeny dřevěným potrubím z rybníka Babák, což nebylo ideální. Hlavní důvod ale popisuje ve své knize Karel Dvořák. Když se hnaly večer krávy z pastvy, tak první, co udělaly, bylo, že šly ke kašnám a pily. Z kašen přitom lidé brali vodu, i když většina domů měla studně. Bylo s nimi dost problémů, v zimě se musely zateplovat, jednodušší bylo je zbourat. No, a abychom dodali modelu atmosféru podvečera roku 1835, dali jsme tam stádo krav vracející se z pastvy.

Figurky jste ale nejdříve v plánu neměl, je to tak?

Původně jsem nepočítal s tím, že tam dám nějaké figurky a postavy, ale náměstí se jimi trochu zaplnilo a působí živěji. Městské kulturní středisko udělalo brožuru a v ní jsme to nazvali jako letní podvečer roku 1835, krávy se vracejí z pastvy, a protože trhy bývaly dopoledne, náměstí je víceméně prázdné.

Říkáte, že model zobrazuje atmosféru podvečera roku 1835. Na hodinách věže je přitom něco málo po třetí hodině.

To je pravda, to jsem si uvědomil až teď, ale ručičky by se daly pootočit (směje se). Ciferník ale jinak odpovídá tehdejšímu vzhledu, v archivu se mi podařilo najít přesné rozměry, barevné provedení i tvar rafiček.

U věže ještě zůstaňme, ta je z dnešního pohledu nápadná, má totiž úplně jinou střechu. To je důsledek požáru?

Ano. Při požáru v roce 1822 vyhořelo město úplně kompletně. Požár vznikl někde na dolní straně, v místech dnešního Havlíčkova řeznictví. Bylo to v červnu, kdy bylo sucho a foukal silný vítr. Ráno se tak oheň hnal směrem na Jejkov, večer se otočil vítr a vzalo to celou horní stranu, včetně věže. Ta byla potom pokryta provizorní stříškou, která je vidět na modelu. Až teprve v roce 1862 firma Herzán dodala střešní konstrukci v podobě, kterou známe dodnes. Provizorní střecha vydržela čtyřicet let.

Dal by se udělat i model města před velkým požárem? Existují pro to plány nebo podklady?

Půdorys města se nezměnil. Plán z roku 1835 odpovídá tomu, jak to vypadalo před požárem. Rozdíl je ale v tom, že před požárem měly domy renesanční štíty, které potom nebyly obnoveny. Zachovaly se dva nebo tři obrázky a nějaká rytina, ale jsou příliš zkreslené a nedá se z toho vycházet.

Z náměstí roku 1835 zmizely brány, kašny i Masné krámy. Říkáte, že kašny dodávaly městu šmrnc. Je kromě nich ještě něco, kde litujete, že už to nestojí?

Většina starších Třebíčáků řekne, že je škoda věcí, které ještě jako mladí zažili. Například Stařečka. Kdyby stála, tak sem budou jezdit lidé jako do Českého Krumlova. To byla stará část města, tržiště, které existovalo dříve, než se Třebíč začala budovat.

Právě Stařečka je další část města, kterou chcete zvěčnit modelem. Už jste na něm začal pracovat?

Mám podklady, spoustu fotografií, plán města je včetně Stařečky a celého Jejkova. Začnu na tom pracovat asi na podzim. Stařečka bude zajímavá taky terénně. Byla tam skála, pod ní tržiště, tomu se říkalo Prasečí plácek, a odkrytý potok. Stařečka byla opravdu pěkná, v podstatě to bylo takové malé náměstí.

Model Třebíče jste dělal tři roky, jak dlouho by měla trvat Stařečka, která by měla na současný model přímo navazovat?

Minimálně rok práce určitě, ale bude to stát za to. Model náměstí je přece jenom docela rovný, svah ke kostelu je mírný, kdežto Stařečka bude se skálou. Bude to velice zajímavé a celý model tím dostane teprve ten správný šmrnc.

Kolik hodin denně zvládáte na svých modelech pracovat?

Snažím se dělat normálně sedm, osm hodin denně. Ale to není podstatné, je to totiž tak zajímavé, že to člověk vlastně nebere ani jako práci, dodělávám jeden barák a už se těším na další. Z osobního hlediska můžu říct, že díky tomu modelu konečně na stará kolena vím něco o městě. Musel jsem se přece jenom trošku probrat historií, je to prostě mimořádně zajímavá práce, která nemá chybu.

Mimo jiné jste vytvořil také aktuální model třebíčského zámku. Je pravda, že plánujete druhý, tentokrát historický?

Ano, to mám v plánu. V první řadě ale model zámku vyžaduje nějaké opravy, muzejníci s ním jezdili po republice na různé veletrhy a výstavy. Fotka je fotka, ale tohle je výborný propagační materiál. Zámek se hlavně opravuje, nádvoří bude vydlážděné jinak, takže teď čekám, že mi muzejníci model dovezou a udělám ho do současného stavu. V muzeu potom pracují na digitálním modelu kláštera, jak vypadal před rokem 1468, než ho vypálil Matyáš Korvín. Jakmile ho budou mít, budou to pro mě ideální podklady. Navíc když vidím, jak figurky oživily model Třebíče, jsem si říkal, že by nebylo špatné to udělat tak, jak to vypadalo, když Matyáš Korvín klášter obléhal. Zámek samozřejmě vypadal o hodně jinak než dneska, byla to v podstatě pevnost. Bylo by to ve stejném měřítku, bude to netradiční porovnání.

Stíháte vůbec kromě modelů i něco jiného? Nemáte okamžiky, kdy toho máte plné zuby?

To vůbec ne (usmívá se). Když jsem dodělal Třebíč, vzal jsem si čtrnáct dní dovolenou. V bývalé továrně v Borovině vzniká technické muzeum, chtějí část expozice věnovat letectví, tak jsem navrhl, že by tam mohlo být kompletní letadlo, ultralight, ale bez potahu. Návštěvníci by si do něj mohli sednout, viděli by, co se čím ovládá, a mohli by si na to sáhnout. Takže to budu dělat přes léto a na podzim se zase vrátím ke Stařečce.

Stanislav Vrška
Narodil se 17. února 1942 v Třebíči a modelařině se věnuje již od dětství. Modely, jako je aktuální Třebíč z roku 1835, staví od doby, kdy odešel do důchodu. Na svém kontě má mimo jiné židovskou čtvrť v Třebíči, zámek tamtéž nebo Strahovský klášter.

TADEÁŠ MAHEL