Sraz je v sobotu v deset, ale v tu dobu není na místě ještě ani noha až na pár členů oddílu letního biatlonu, kteří pobíhají po okolí a občas se přiřítí na střelnici, odkud se vzápětí ozve palba z malorážek. Ti ale nevypadají na to, že by si v rámci tréninku vyběhli i do svahu a snesli odsud binec, který zde zanechaly možná celé generace nezodpovědných lidí. „Doufám, že někdo dorazí. Zatím to ale moc dobře nevypadá,“ strachuje se hlavní organizátor akce Jan Šindelář řečený Honza.

Ten patří mezi dobrovolníky sdružené v Trash Hero. Iniciativě, která vznikla v roce 2013 v Thajsku. Jak značí překlad (trash = odpad, hero = hrdina), její členové chtějí zbavit svět odpadu. „Nesuplujeme komunální služby. Neuklízíme tedy v centru města, ale vybíráme si místa v přírodě, kde je nepořádek. Snažíme se zlepšit prostředí kolem nás, aby bylo čistější, a tím dát příklad ostatním, aby kolem sebe nepořádek nedělali,“ vysvětluje Honza.

V tu chvíli se na cestě objeví tři muži. „Prý je tady nějaká brigáda! Tak my se teda hlásíme!“ haleká jeden z nich, který se představuje jako Otakar Prokeš. Jedná se o pracovníka třebíčské charity, jeho přátelé jsou také odsud – a auto, které vzápětí nato zastavuje opodál, řídí také pracovnice charity Zdeňka Čiháková. Ta přiváží ještě jednoho svého známého. Díkybohu za Oblastní charitu Třebíč, jejíž osazenstvo se dovede domluvit a svůj volný čas věnovat i úklidu města.

Dobrovolníci pak fasují pytle a rukavice a Honza rozděluje úkoly a rajony. „Pytle i rukavice máme od města. My to vysbíráme a radnice sem pošle auto, které všechen ten nepořádek odveze,“ říká Honza.

Pytle se velmi rychle plní – a to nejen starými PET lahvemi, ale třeba i popraskanými kbelíky či igelity. Blízkost zahrádkářské kolonie je znát. Některé nálezy jsou ale zachovalé. „Já našla dětský míč, úplně neporušený. A také pěknou mikinu,“ oznamuje Zdeňka Čiháková.

Některé věci se však do pytle nevejdou. Kromě obligátních pneumatik se jedná například o zachovalé vidle a hrábě, ale i stará kamna či dveře z automobilu. „Dveře odneseme do sběrného dvora,“ rozhoduje Honza a ukazuje směrem do kopce, kde se sběrný dvůr nachází.

Je to štreka, dveře jsou těžké, ale vidina dobře odvedené práce dobrovolníky žene kupředu. Leč ve sběrném dvoře vítáni nejsou. „Tohle vám nevezmu. S tím musíte na vrakoviště,“ nekompromisně prohlašuje paní vedoucí, jakmile spatří druhotnou surovinu, kterou ji chtějí dobrovolníci obdarovat.

Prý nelze brát kov, v němž je čalounění, stojí si na svém vedoucí. Honza se tedy opět chápe dveří a nese je zpět. „Budou je muset odvézt lidi z města,“ krčí rameny.

Když Otakar Prokeš slyší o tomto nezdaru, přichází s teorií, jak se na stráni mohly dveře ocitnout. „Možná to bylo tak, že dotyčný přijel na dvůr a tam mu řekli, ať je odveze na vrakoviště. Tak si pomyslel, že se na to může vykašlat, a flákl je ze stráně,“ zamýšlí se Prokeš a vzápětí otáčí list. „Pojďte se schválně podívat, co jsme taky našli. Igelitový sáček od mlíka z 80. let a nepoužitý prezervativ,“ směje se a přehrabuje se v pytlích, aby se těmito úlovky pochlubil. Kondom Pepino je opravdu ještě v neporušeném obalu a člověka tak maně napadne, jaká je škoda, že se nablízku nenalézá nějaký zamilovaný pár. Třeba by tento nález ještě dokázal využít.

Pytlů se za hodinu naplnilo asi sedm, a to Honza vytipoval ještě další místa, do kterých se pustí příště. Vůbec největší binec je kolem nedaleké železniční trati. Pod zdejšími garážemi je takový čurbes, že to bude chtít minimálně dvě další brigády, aby to zde vypadalo aspoň trochu k světu. Podle Honzy by příští sraz „odpadkových hrdinů“ mohl být v březnu.