Syn pradleny

Ale popořádku. Jmenoval se Karel Obršlík a narodil se v třebíčské Kočičině v roce 1888 v chudé rodině jako jedno ze sedmi dětí, z nichž se většina kvůli nedostatku jídla a nemocem nedožila dospělosti. I otec záhy zemřel, a tak se matka živila jako pradlena. Obršlíkův rodný domek ještě kupodivu stojí. Maminka si vydělávala jako pradlena, dřela do úmoru, mimo jiné v domácnosti třebíčského starosty a advokáta Karla Přerovského. „Přerovský brzy rozpoznal, že synek, který se motal kolem jejich pradlenky, není hloupé dítě. Stal se mu kmotrem a podporoval ho na studiích,“ zjistil nyní z dostupných pramenů třebíčský amatérský badatel Zdeněk Prukner.

Východiskem se Pruknerovi stala kniha Jaroslava Mejzlíka Naši krajané a vzpomínky rodiny Maliňákových, přímých příbuzných generála Obršlíka. „Dalším podstatným zdrojem bude srbský archiv, podnikám kroky, abych se dostal k osobní kartě Karla Obršlíka, kde bude dořečeno, co mě zajímá, ale z tuzemských zdrojů nezjistím,“ říká badatel.

Nadaný student Karel Obršlík úspěšně jako nejlepší žák ročníku absolvoval třebíčské gymnázium, po maturitě odešel na medicínu do Vídně. Za první světové války sloužil jako vojenský lékař v drsných podmínkách na frontě v Chorvatsku a Srbsku.

Paříž

Tento kraj Obršlíkovi natolik učaroval, že se rozhodl tam po skončení války zůstat. Vstoupil do nově vzniklé jugoslávské armády a oženil se. V letech 1926 až 1927 absolvoval ještě roční stáž v Paříži. Byl v té době chirurgem první třídy a hlavním vojenským lékařem ve městech Banja Luka a Vrbas. „A do Třebíče přijel představit mamince svou novomanželku. Traduje se, že paní Obršlíková velmi plakala, protože jí bylo jasné, že už svého syna do smrti spatří jen výjimečně, pokud někdy,“ zmínil Prukner.

Od roku 1928 se Obršlík stal velitelem hlavní vojenské nemocnice v Záhřebu. Byl v té době specialistou a primářem v oboru ušní, nosní krční, který známe pod zkratkou ORL. Do války pak byl chirurgem ve vojenské nemocnici ve městě Koprivnica.

Karel Obršlík si se ženou pořídil syna a dceru. Malý Vladimír však zemřel na těžkou nemoc a na počátku druhé světové války už nežila ani Obršlíkova žena. Osud ho zkrátka zkoušel dál. Zůstal sám s dcerou Jarmilou, v té době sloužil jako vojenský lékař v Jugoslávské královské armádě. Když německá armáda přepadla Jugoslávii, uprchl i s dcerou přímo z nemocnice do hor k partyzánům legendárního Josipa Broze Tita. Byl hlavním chirurgem v nemocnici, kterou silní a dobře vyzbrojení jugoslávští partyzáni měli. „Pro zajímavost - sloužili tam i Čechoslováci z partyzánské brigády Jana Žižky a jedna z členek dodnes žije jako už velmi stará paní v třebíčském domově důchodců,“ zmínil Prukner.

Co vydá srbský archiv

Obršlík byl tedy coby vojenský lékař v Národně-osvobozenecké armádě, dostával se do blízkého okruhu lidí okolo Tita. S budoucím prezidentem, kterého neměl rád Stalin a mnozí ho dnes vnímají kontroverzně, se postupně spřátelil. „Existuje reálný předpoklad, že Tita rovněž léčil a zaznívá to i ve vzpomínkách pamětníků na Karla Obršlíka. Tohle je právě jeden z detailů, které si chci ověřit ve zmíněném srbském archivu,“ vysvětlil badatel Prukner. Titova kontroverze spočívala v odklonu od striktní ideologie Sovětského svazu, přičemž stále šlo o komunistickou diktaturu až do prezidentovy smrti v roce 1980.

Vraťme se k třebíčskému rodákovi a lékaři. Do armády vstoupila v době působení u partyzánů i Obršlíkova dcera Jarmila. Po válce dosáhla hodnosti plukovnice, což je podle Pruknera u žen spíš výjimečné. Její otec, stále jako vojenský lékař, po válce rovněž stoupal po žebříčku hodností v Jugoslávské lidové armádě. Nakonec se stal generálmajorem. „Těch je v každé armádě nemnoho, jde o výjimečnou výsadu,“ poznamenal Prukner, který je velký nadšenec do historie, zejména vojenské. Však už ze svých zjištění sestavil několik knížek a v době koronakrize vymyslel a „moderuje“ úspěšnou facebookou skupinu Virtuální muzeum staré Třebíče.

Zpět v Třebíči

„V roce 1963 navštívil Karel Obršlík Třebíč, bylo mu 74 let, přijel na sraz absolventů gymnázia. Sešel se zde s příbuznými a navštívil i rodný domek v Kočičině, je na něm číslo 45. S třebíčskou rodinou pak udržoval písemný kontakt až do své smrti,“ zjistil badatel. Karel Obršlík zemřel v Bělehradě v roce 1971. Dcera Jarmila dnes již také nežije. Až do smrti pravidelně korespondoval s třebíčskou rodinou a z dopisů i pohlednic bylo znát, že píše domů. Že nejde jen o formální vztah. Rodina má korespondenci pečlivě uschovanou.

V dopisech Karel Obršlík uvádí, jak vzpomíná na procházky v Týně a že by si rád s příbuznými zazpíval nějaké písně. „Že se mu v Třebíči líbilo a že ho hrozně mrzí, že nepoznal ještě víc drahých příbuzných. V posledních dopisech těsně před smrtí zmiňuje, že už mu nohy neslouží a už by nedošel do Týna ani do Slavic na procházku, na kterou se před deseti lety vydal. Doslova uvádí – vzpomínám na vás na všechny a na svou krásnou Třebíč,“ uzavírá Zdeněk Prukner.

A druhý generál?
Jak už bylo řečeno, z Třebíče pocházeli zřejmě jen dva generálové. Tím druhým byl Jan Syrový, narodil se na Kanciborku. Nejdříve ho za jeho účast v legiích po první světové válce adorovaly davy, aby pak po roce 1945 skončil v žaláři. Byl předsedou československé vlády v období Mnichovské dohody. V roce 1939 vydal příkaz, aby lidé Němcům nekladli odpor. Po dobu války se nijak neangažoval na žádné straně – ani německé, ani odbojářské. Přesto byl po válce odsouzen za vlastizradu ke dvaceti letům vězení. Osudným se mu stal mimo jiné moment, kdy Adolfu Hitlerovi při jeho vstupu na Pražský hrad v březnu 1939 podal ruku.