Za monitorem počítače sedí Martin Schneider z rakouského Hollabrunnu, má „rozklapnutý“ program, který – když ho vhodně nakonfiguruje – vozítko rozhýbe tak, aby jen tak samo projelo stanovenou dráhu. Kluci mezi sebou štěbetají anglicky, slovensky, česky. Nakonec kašlou na nabídku senzorů, kterými se stavebnice hemží a sázejí na jistotu. Robotické vozítko pojede hlavně na rychlost, byť je lákavé připíchnout i nějaké to čidlo barvy či zvuku.

Limit tři hodiny

Bylo by fajn mít výrobek, který zastaví na tlesknutí rukama a trať projede na jistotu díky tomu, že senzor jej nepustí přes hraniční čáru. Jenže čas tlačí, konec tříhodinového limitu se blíží. Finální úpravy, hotovo, honem na oběd a pak už bude prezentace všech výtvorů.

Je středa poledne a zmíněná trojice je jedním ze sedmi mezinárodních týmů, které se na třebíčské průmyslovce účastní 1. ročníku mezinárodní soutěže Newtech ve skládání ze stavebnice Lego Mindstorms. Pánové se shodují, že tenhle typ Lega vidí poprvé a že je každopádně baví mu přicházet na kloub. „Program, který je součástí Lega Mindstorms, se nahraje do počítače, práce s ním není složitá,“ říká Rakušan Martin. Studuje střední školu v Hollabrunnu, časem by chtěl pracovat v nějakém elektrotechnickém oboru. Podle Martina z Uherského Hradiště je stavebnice sice drahá, stojí okolo devíti tisíc korun, ale moc zajímavá, přitom se o ní moc neví. „Během těch tří hodin jsme poměrně bez potíží pochopili její systém,“ říká osmnáctiletý student lycea, který chce být v budoucnu filmařem.

„My jsme dvě stavebnice tohoto typu koupili do školy už před časem, má stálý úspěch. Pak jsme jako součást jiného projektu měli úkol uspořádat nějakou mezinárodní akci. Napadlo nás, že tohle by mohlo být ono. Motivem klání je spolupráce, při které studenti využijí technické schopnosti, kreativitu i angličtinu,“ říká Jana Mozorová, zástupkyně ředitele Střední průmyslové školy technické (SPŠT) Třebíč.

Nakonec se myšlenky chytly školy z Uherského Hradiště, Levic, Hollabrunnu, účastní se pětice studentů z třebíčské průmyslovky. Mladí Rakušané přijeli v hojném počtu, a tak se podařilo vytvořit týmy, které ke vzájemné komunikaci musely využít angličtinu. Stavebnice se skládá z kostek lega, jak je znáte, dále z motorů, procesoru, softwaru a sady senzorů – na zvuk, světlo, vzdálenost, dotyk a barvy. „Ze stavebnice se dá postavit šest základních variant výtvorů, například robot. My jsme nakonec do zadání soutěže dali vozítko a obávali se, že to budou mít všichni ve výsledku stejné. To jsme se ale šeredně spletli. Kluci zapojili představivost a nakonec vznikla pestrá přehlídka zajímavých kousků,“ usmívá se Mozorová. „Myslím, že nic nebrání tomu, aby se akce příští rok opakovala,“ uzavírá kantorka.