Nejsou to pouze jejich vrstevníci, se kterými se třebíčští hráči schází na trénincích. Nově mají i ukrajinského trenéra. Jmenuje se Denis Borsuk. Stejně jako jeho svěřenci, kteří dříve nastupovali v mládežnických celcích slavného Dynama Kyjev, i on se do Třebíče dostal náhodou. „Jeden známý mi volal, že Denisova rodina jede z Ukrajiny a sám Denis je na soustředění v Turecku. Prý jestli bychom o něj neměli zájem,“ vypráví třebíčský kouč Martin Daněk.

O Denisovi Borsukovi slyšel asi půl roku předtím jako o velmi nadějném trenérovi. „V klubu jsme si řekli, že mu určitě pomůžeme. A jeho rodině taky. Tak jsme mu vzkázali, ať přijede do Třebíče a zkusíme se domluvit,“ pokračuje Daněk.

Když Borsuk dorazil do Třebíče, lidem ve fotbalové škole se svěřil, že do zahraničí neodešla jen jeho rodina. „Sdělil nám, že jeho bývalý tým uprchl do Maďarska. Kluci deset až dvanáct let. Byli na útěku s maminkami a chtěli by být všichni pohromadě. Prvně se mluvilo o šesti hráčích, ale během pár dnů se z toho stalo čtrnáct hráčů,“ usmívá se Daněk.

Kurátorka sezonních výstav Jana Jelínková
Muzeum v Moravských Budějovicích nabídne i Příběh města a zámku

Celá fotbalová škola okamžitě začala podnikat vše potřebné. „Řekli jsme si, že pomoct prostě musíme. Bereme to nejen jako obohacení pro náš klub, ale i jako naši nezbytnou pomoc dětem a jejich rodinám na útěku,“ vysvětluje trenér.

Sehnat ubytování pro všechny matky a děti nebylo příliš obtížné. „Máme sponzora, který vlastní penzion, takže v něm část chlapců a maminek ubytoval. Město Třebíč nám dále předalo kontakty na dva pány, kteří nám poskytli byt a dům pro zbývající část skupiny,“ doplňuje Daněk.

Denis Borsuk nešel do zcela neznámého. Dřív v České republice hrával nižší soutěže, dokonce si zde udělal i trenérskou licenci. Díky tomu mluví dobře česky. „Lidé v Třebíči jsou moc hodní, je tu i velmi dobré zázemí,“ neskrývá sympatický Ukrajinec svou vděčnost.

Ilustrační fotografie.
Lidé v Třebíči běžencům pomáhají, někteří za to čelí nenávistným reakcím

Podle něj je důležité, že jsou kluci v bezpečí a mohou nadále rozvíjet svůj talent. „Hlavní je, že se tým nerozdělil, to by bylo špatné. Působení ve Fotbalové škole Třebíč byla asi jediná možnost, jak mužstvo udržet pohromadě,“ dodává Borsuk.

Ukrajinští kluci musí podle Borsuka co nejdříve zvládnout češtinu. Někdy proto na tréninku dochází k úsměvným situacím. „Jenom balon musí pryč ze hřiště, ty zůstáváš,“ opakuje trpělivě malému Ukrajinci. Chlapec teprve po chvíli pochopí, co po něm kouč chce. Jakkoli to vypadá úsměvně, ukrajinský trenér na ukrajinského hráče mluví česky. „Snažím se co nejvíce používat češtinu, aby se rychle naučili jazyk. To je nejdůležitější,“ objasňuje Borsuk.

Vojáci mezi dětmi v Myslibořicích a v Jihlavě.
Tygři mezi dětmi: ke školákům v Myslibořicích zavítali vojáci. Podívejte se

Malí Ukrajinci jsou tu sice teprve týden, na nové prostředí si ale rychle zvykli. „Třebíč i Česká republika se mi líbí. Taky zdejší fotbalový tým. S místními kluky jsme se už skamarádili,“ potvrzuje kyjevský rodák Timofej.

Podobná slova zní i z druhé strany. „Zatím spolu trénujeme jen týden, ale můžu říct, že jsou to fajn kluci. Fotbalově jsou dobří s míčem a mají rychlost. Občas si nerozumíme, to ale brzy překonáme. Teď spolu komunikujeme trochu anglicky,“ říká český hráč Petr.

Malí Ukrajinci by o nadcházejícím víkendu měli sehrát přátelské utkání s Libercem. V dalších zápasech už budou nastupovat se svými českými kamarády.