Jaké jsou pro vás poslední 
zimy? Asi ne moc dobré.

Takové, jaké bývaly dřív, už bohužel nejsou.

Teď mrazy přišly, ale naneštěstí nejspíš jen krátkodobé.

Právě. Jako provozovatelé lyžařských areálů se shodujeme na tom, že musíme mít technologii vypracovanou tak, abychom nejpozději za pět dní nasněžili, protože mrazy o moc delší dobu netrvají. Buď přijde obleva nebo ustoupí úplně.

Jak tady vypadaly zimy dřív?

Můžu vzpomenout poměrně daleko do historie, protože jsem tady čtyřicátou sezónu. Když jsme neměli zasněžování, tak se stávalo, že jsme nejezdili vůbec. Trvalo to třicet let, než jsme si ho pořídili. Během toho jsme nejezdili asi pět sezón vůbec. Zimy byly, ale trvaly tři neděle nebo měsíc. Pamatuji jen dvě zimy, kdy se začalo jezdit v listopadu a končilo se někdy v březnu.

Kéž by taková byla každá zima.

Bylo by to vhodné, ale očekávat už to asi nemůžeme. Počasí se skutečně mění. I letošní zima je extrém. Je mi líto, že to spousta lidí nechápe, že nemůžeme jen tak zasněžit. Bohužel takovými lidmi jsme bombardováni pořád a oni nás neumí nebo spíš nechtějí pochopit. Při teplotách vyšších než bod mrazu se prostě zasněžovat nedá. Sjezdovka je navíc členitá a velký vlek mimo ni, takže zasněžujeme víc plochy než jiní.

V kolika lidech na tom vlastně pracujete?

Minimálně tři lidi jsou tady potřeba vždycky. Jeden musí hlídat čerpadlo, další kanóny a třetí dělá prostředníka na skútru a pomáhá při přestavování kanónů. Měl by tady být i rolbař. Není tady potřeba jen na úpravu sjezdovky, ale taky na přesunutí kanónu. Na začátku, když to všechno rozjíždíme, tak tady musí nutně být elektrikář, protože, znáte to, technika skoro celé léto stojí a něco se může porouchat.

To mi připomíná zemědělce, kteří vyjíždějí jen párkrát 
do roka s kombajnem, a něco se v něm pokazí právě před žněmi, tedy hlavní sezónou.

My jsme na tom ještě hůř, než zemědělci, protože my to narozdíl od nich nemůžeme 
v létě vyzkoušet, když není mráz. Maximálně můžeme udělat údržbu kompresoru, vymění se oleje, doplní se, vyčistí se trysky.

Zmínil jste, kolik vás tady musí být a jak dlouho, abyste všechno pro lyžaře připravili. Jak je to náročné po ekonomické stránce?

Je to pro nás drahý koníček. Čtyři lidi jsme v důchodu, máme tady pár kluků, kteří jsou mnohem mladší, ale mají svoji práci. To středisko nikoho neuživí. Mladší nám pomáhají, až přijdou 
z práce.

Jak jste na tom se zdrojem vody?

Máme tady svoje jezírko, které je posíleno bazénem, který byl tady kdysi funkční a my si jej ponecháváme jako rezervu. Když nám ubude voda v jezírku, tak si tam vodu přes potok dopustíme.

Stačí vám to?

Jsme na hranici. Když zasněžujeme nepřetržitě čtyři dny ve dne v noci, tak jsme bez vody. Doplní se až za 40 hodin.

Kolik potřebujete mít 
na sjezdovce sněhu?

Vyrobit si musíme minimálně čtyřicet centimetrů, aby nám to rolba při úpravě sjezdovky nepřevracela 
i s drny.

Jak jste teď na tom?

V některých místech máme i metr a 20 centimetrů. Ve spodních částech je totiž potřeba hodně sněhu, protože je tam členitý terén a je třeba ho zarovnat. I díky tomu platí, co se všeobecně ví, že Jalovec je nejkrásnější sjezdovka na Vysočině. Ta členitost celého areálu je úžasná. Lyžař totiž vyjede a dole, kde ho už možná bolí nohy, tak na něj čeká nejtěžší terén, ten překoná a najednou neví, kde je vlek. Najde ho mimo sjezdovku v krásném prostřední v lese. Vyjede a opět nevidí na konec sjezdovky, ta se totiž lomí do pravého úhlu doleva. Jiné sjezdovky na Vysočině jsou jen nakloněné roviny. Pro lyžaře je to tady lákavé a pro nás velmi náročné na zasněžování.