V roce 1956 byl Moskvič výrazně zmodernizován. Nesl označení 402 a dostal zcela novou o mnoho prostornější samonosnou karoserii pontonových tvarů a mírně zmodernizovaný motor a podvozek. V roce 1958 se mohl Moskvič konečně těšit i z nového motoru s rozvodem OHV. Tyto Moskviče s označením 407 byly u nás již dobře známy a prodávaly se v ČSSR dokonce ve dvoubarevném lakování karoserie. Moskviče s touto barevnou kombinací byly určeny pouze na vývoz, domácí zákazníci v SSSR se museli spokojit pouze s jednobarevným lakem.

V původním stavu

Kdysi u nás velice populárních Moskvičů 402 a 407 již dnes moc nepotkáte ani na veteránských akcích. Na Třebíčsku se však několik takových kousků skrývá, většinou ale v nepojízdném nálezovém stavu. Výjimkou je Moskvič, který vlastní Pavel Hájek. Jedná se o typ 407 ročníku 1963 a pyšní se již zmíněným vývozním lakování karoserie, které obsahuje světle zelenou a bílou barvu. Stav tohoto vozu je navíc původní. Pavel ho vypátral a zakoupil od syna prvního majitele v Plzni. Moskvič má najeto jen 80 tisíc kilometrů! Zub času je vidět pouze na plastových dílech interiéru. Umělá hmota vyráběná v padesátých letech minulého století v Rusku zdaleka ještě nebyla na takové úrovni, aby vydržela přes půl století.

Praktické a odolné

Pojďme se ale blíže seznámit s tímto dnes už exotem na našich silnicích. Líbivá karoserie je poplatná době svého vzniku. Výrazná chromovaná maska spolu s nárazníky a podélnou lištou na boku dává vozu potřebnou atraktivitu. Moskvič je relativně malých rozměrů, čtyři metry dlouhý a 1,5 metru široký. O to větší překvapení nalezneme uvnitř. Zde totiž najdou pohodlné místo čtyři dospělé osoby s výškou 190 cm! Dále nám ještě zbývá spousta místa v hlubokém zavazadlovém prostoru. Člověk si až chvílemi říká, kde se to všechno místo jen bere!

K tomu připočtěme pohodlné odpérování spolu s vysokou světlostí podvozku, schopné pohltit výmoly na ruských silnicích té doby, a je nám jasné, proč byl Moskvič ve své době tak oblíbený. Ne náhodou se s úspěchem prodával v mnoha západoevropských zemích. Interiér Moskviče je ukázkou snahy o sestrojení moderního vozu při zachování nízké ekonomické náročnosti při splnění účelnosti.

Příkladem je například volant. V padesátých a šedesátých letech minulého století bylo v módě obsluhovat klakson mezikružím na volantu, jako třeba u naši první Octavie. Toto mezikruží bylo samozřejmě součástí volantu. U Moskviče ho najdeme také, dokonce chromované a pouze v dolní půlkružnici. Netypické je ale to, že není součástí volantu i když to tak na první pohled vypadá. Půlkružnice je totiž pevnou součástí sloupku řízení a s volantem se neotáčí. Jak ruské! Zbytek interiéru, společně s celistvými lavicemi vpředu i vzadu potaženými kombinací koženky a látky i výplněmi dveří s chromovanými doplňky, vzdává čest módě své doby.

Celkově je nutné konstatovat, že Moskvič 407 byl velice příjemné a hlavně praktické a odolné auto, které právem našlo své místo v srdcích mnoha motoristů.

JAN KOTLÍK