Kateřina s puncem protekční dcery. Je to daň za úspěch, říká

Vy hostům osobně připravujete kávu, jak jsem teď viděl?

Úplně běžně ne. Ale kdybych seděla celou pracovní dobu u počítače, zblázním se z toho. Mám ráda jídlo, pití, kafe a kontakt se zákazníky. Takže pokud mám chvíli čas a situace mi to dovolí, ráda strávím alespoň chvíli v provozu. Myslím, že je důležité mít kontakt s realitou.

Jaké to je šéfovat tak velkému hotelu?

Je to práce jako každá jiná. Za ty čtyři roky, co tu jsem, mi to přijde už jako docela normální věc.

Hotel Atom je velký. Kolik má pokojů?

Máme tu 190 lůžek.

Bývají obsazené? Nebo musíte nocležníky shánět? Jak to děláte?

Máme stálé zákazníky, kteří se k nám vrací. Většinou je to korporátní klientela, spolupracujeme s firmami v Třebíči a okolí. Míváme tu pobytové kurzy a konference spojené s ubytováním. Daří se nám získávat i nové zákazníky. Musím říct, že se nám už hodně ozývají sami na základě referencí.

Konference u vás bývají často?

Konferenční sál je největší výhoda našeho hotelu. Bez něj bychom jen těžko naplňovali ubytovací kapacitu. Konají se tu firemní akce, v létě u nás míváme sportovní soustředění, svatby, rodinné oslavy, plesy. Spektrum akcí je opravdu široké. Pořádají je tu místní firmy i společnosti celorepublikové, pro které je Třebíč zajímavá strategickou polohou uprostřed republiky. Pražáci a Brňáci se zkrátka potkají uprostřed země.

Kolik má hotel zaměstnanců?

Stálých 30. Stav doplňujeme v sezóně brigádníky, především v restauraci.

Víkend na Třebíčsku: Od Masaryka po Marii Terezii

Volný čas

Restauratéři si často stěžují, že nemohou sehnat personál. Jak je tomu u vás?

My máme stabilní tým lidí, fluktuace je minimální. Samozřejmě že v okamžiku, kdy hledáte někoho nového, je to obtížné. Lidí, kteří by neměli práci, je minimum. Je to o tom nabídnout lidem nejen odpovídající mzdu, ale i příjemné pracovní prostředí a příjemný kolektiv. Zaměstnancům kormě mzdy jde i o to, aby se do práce těšili. V práci trávíme spoustu času a chceme, aby nám tu bylo dobře. I já sama si podle toho vybírám svoje spolupracovníky.

Jaká jídla vaříte ve vaší restauraci?

Hodně jsme toho změnili po Novém roce, kdy nastoupil nový pan šéfkuchař. Jsme vrstevníci, máme mladý tým. Nezříkáme se české klasiky, kterou zákazníci chtějí. Dávají si rádi svíčkovou řízek, guláš. Krom toho vymýšlíme nové věci. V našem stálém menu najdete třeba i rizoto s mořskými plody. Snažíme se o evropskou moderní kuchyni, nevyhraňujeme se a občas se nebojíme ani experimentovat.

Oblíbili si hosté vaši restauraci? Dříve tu místo ní bývala zakouřená pivnice…

Na internetu teď všichni všechno hodnotí, nám přibývají jedna až dvě recenze denně. Neříkám, že jsou všechny pozitivní, ale v globálu máme čtyři a půl hvězdičky z pěti. Hlavním důkazem spokojenosti je, že se k nám hosté vrací. To je pro nás nejdůležitější. Když se někam vrátíte, je jasné, že se vám tam líbilo. A o to nám jde.

Vy se nově staráte ještě o zámek v Dukovanech.

Restauraci tam máme už rok, přibylo k ní ještě ubytování.

Když jste zámek poprvé otevřeli lidem, byl o prohlídky velký zájem. Jak je to teď? Chodí lidé?

Restaurace s ubytováním funguje nepřetržitě celý rok. Přes léto děláme prohlídky v naší nové zámecké expozici od úterý do neděle, od září pak o víkendech nebo na objednávku podle dohody. Během prázdnin byl zájem velký, hlavně o víkendech k nám jezdili výletníci, cyklisté, většinou spojí cestu s obědem. Především ale na zámku máme nabitou svatební sezonu, každý víkend svatbujeme.

Bývalá miss z Náramče boduje v show Tvoje tvář má známý hlas

Třebíčsko

O zámeckou restauraci je jaký zájem?

Je to částečně sezónní věc. Období od dubna do konce září je pro nás nejlepší. Máme tam krásné posezení venku na zahrádce s výhledem na park, o prázdninách jezdí lidé z celé republiky. Když potkáte skupinu cyklistů, která se během týdne dvanáctkrát zastaví na jídlo, je to radost. Teď vymýšlíme program na zimu, je jasné, že bez akcí to tam nepůjde úplně samo. Lidé z blízkého okolí u nás pořádají různé oslavy, setkání, srazy spolužáků, občas je tam firemní akce, ale není to tak vytížené, jako v létě.

Jak bude pokračovat rekonstrukce zámeckého areálu v Dukovanech?

Zvažujeme, k jakému účelu využít zbývající hospodářské objekty, které jsou součástí zámeckého areálu. Jsou tam bývalé stáje, garáže, uhelná kotelna, která se bude rušit. Do budoucna chceme určitě udělat alespoň malé wellness, aby se naši hosté mohli zrelaxovat se vším všudy. Přemýšlíme i o navýšení kapacity ubytování, máme v Dukovanech zatím 16 dvoulůžkových pokojů a ukazuje se, že přes sezónu by to chtělo víc. Konkrétně rozhodnuto zatím není. Nejvíc právě pracujeme na tom, jak se dostat lidem do povědomí, stále hodně lidí ani neví, že nějaký zámek v Dukovanech je.

Vy se, dá se říct, staráte o rodinný majetek…

Zámek v Dukovanech zatím ještě není náš, je stále obecní. Máme s mým otcem, říkáme tomu korektní obchodní vztahy. On je vlastníkem nemovitostí, já mám svoji vlastní firmu a oba objekty si od něj pronajímám za přesně stanovených podmínek. Máme spolu uzavřeny nájemní smlouvy. Navíc v Třebíči ještě od něj kupuji teplo. Neříkám, že jsem cestu neměla jednodušší. Na druhou stranu svoje zaměstnance platím já a zodpovědnost za moji firmu je na mně. Je to rodinný majetek, ale obchodně to máme jasně stanovené.

Neříkejte, že vám otec nemluví do řízení firmy.

Hlavně musím říct, že táta mi na začátku hrozně pomohl. Když je vám pětadvacet a najednou je z vás ředitelka a jednatelka, není to úplně jednoduchá pozice. V okamžiku, kdy můžete zavolat otci, který má zkušenosti s podnikáním, můžete zavolat jeho právníkovi, jeho ekonomovi, zeptat se na věci, kterým ještě úplně nerozumíte, bez toho si nedokážu představit, že bych to zvládla.

Třebíčsko má finalistku v soutěži Maminka ČR 2017. Podívejte se

Třebíčsko

Váš otec je bohatý a vlivný muž. Má své příznivce i odpůrce. Dává vám okolí nějak znát, že jste jeho dcerou? Závidí vám třeba někdo?

Závist je přirozená lidská vlastnost. V Třebíči s mým jménem ke mně samozřejmě spousta lidí přistupuje s určitými předsudky. Automaticky jsem měla punc protekční dcery. Jak jste řekl, otci někteří lidé nemůžou přijít na jméno a mne automaticky berou, že patřím k němu. To je daň za úspěch, je to bohužel přirozená věc ve společnosti. Že jsem otcova dcera, mi může někdy situaci ulehčit, někdy naopak dát minusové body. Je to prostě život a rozhodně to není něco, kvůli čemu bych v noci nespala. Stojím si za tím, že spoustu věcí jsem dokázala díky sobě.