I přes veškerou moderní technologii se musí kapitán spoléhat na zkušenosti a vlastní úsudek. „Plavbu diktuje vítr. Platí to i v našem případě, kdy nemáme žádnou plachetnici. Člověk musí sledovat, jak se vlní listy na stromech i jaké se tvoří vlny. Vítr dokáže také pomoci při přistání. A naopak ho může ztížit, když si to nepohlídáme,“ vypráví Kratochvíl.

V zimních měsících musí být plavbyvedoucí obezřetnější ještě více než v létě. Na Dalešicích tomu proto přizpůsobili i jízdní řád. „Plavby jsou o něco méně časté a kratší. Trvají jen hodinu. Nezajíždíme do vod, které by mohly zamrzat. I když by to některé dny třeba šlo,“ ujišťuje kapitán. Ten se pro jistotu vyhýbá i tenkým vrstvám ledu. „Radši ho úplně minu. Nechci si poškrábat lak na lodi,“ vysvětluje. S úsměvem dodává, že výletní loď v zimě nemůže dopadnout stejně jako Titanic.

Naši zimní výletní loď osud Titanicu potkat nemůže, říká kapitán
Zimní výletní loď osud Titaniku potkat nemůže, říká kapitán z Dalešické přehrady

Přesto si musí na mráz dávat pozor. „Pořád může udělat neplechu. Je to podobné jako u aut. Hlídáme, aby nezamrzla voda v chladiči. Pozor si ale také musíme dávat na vodu v baru nebo na záchodě. To jsou všechno místa, kde jsou potřeba teploty pod nulou ohlídat,“ popisuje kapitán.

Zimní plavby pro něj mají specifické kouzlo. „Hodně záleží na počasí. Když je všude mlha a člověk nevidí na břeh, tak z toho nic nemá. Když je však okolí zasněžené a prosluněné zároveň, jsou panoramata úplně o něčem jiném. Je to nádherný pohled,“ líčí Kratochvíl s tím, že si přeje, aby tuto sezonu ještě sníh napadl.

Plavbám na dalešické přehradě se věnuje čtyři roky. Zpočátku u sebe míval zkušenější dozor. Nyní už sám zaučuje nové lodníky. „Já jsem se k tomu dostal úplnou náhodou. Uviděl jsem inzerát, kde hledali právě lodníky. Z nich se pak mohli stát kapitáni. Tak jsem to zkusil. Postupně jsem se všechno naučil. A teď bych neměnil,“ spokojeně říká Jaroslav Kratochvíl, zatímco má kormidlo své lodi pevně v rukou.